"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Slzy a zděšení nad definitivně ztracenou multikulti idylkou

Autor: Hanka Deutschmann | Publikováno: 21.1.2008 | Rubrika: English
Ilustrace

Každý sedmý muslim v Německu zastává radikální protidemokratický postoj, každý čtvrtý obhajuje nutnost boje proti "nevěřícím" a je přesvědčen, že "boží bojovníci" přijdou do nebe, západní společnost považuje za zkaženou a odsouzenou k zániku. Čtyřicet procent německých muslimů jsou stoupenci fundamentální podoby islámu, necítí se vázáni na německou ústavu, nýbrž jsou poslušni jen zákonům Koránu, šaríe. Tyto alarmující údaje jsou výsledky vědeckého průzkumu, který provedli vědci university Hamburg z pověření ministerstva vnitra.

Pětisetstránková vědecká studie Hamburské university "Muslimové v Německu" poplašila i ty nejzaslepenější apoštoly multikulturní chiméry. Před střízlivými statistickými údaji se už nedají pohodlně zavírat oči, mlžit a kouzlit neexistující ráj, obývaný ušlechtilými "prvobytnými", kapitalistickou civilizací nezkaženými, občánky. Tak to aspoň chtěli vidět nejen ti nenapravitelní lidumilci v dobročiných organizacích, ale také mnozí politici v levě orientovaných politických seskupeních. 

Realita je proklatě jiná. Poslední studie, o níž je zde řeč, jen potvrdila výsledky minulých podobných průzkumů z let 2000 a 2005, kterým bohužel nikdo nevěnoval moc pozornosti. Poslední statistické údaje Hamburské studie dokumentují neúprosně poměry a náladu v dnešní islámské menšině v Německu.

Ministr vnitra Wolfgang Schäuble označil výsledky výzkumu za "znepokojivé": "Nedostačující jazyková a sociální integrace, nezájem o vzdělání, jednostranné zaměření na neněmecké informační prostředky, a také izolovanost v etnicko-náboženských skupinách, podstatně zabraňují procesu integrace." Hlavně fundamentalistické religiozní zaměření ztěžuje podle ministra muslimům sžití se západní společností.

Uveřejněné údaje jenom potvrdily, co se v německé společnosti už dlouho tuší, o čem se ale jen šuškalo, protože "my přeci nejsme rasisti!" Totiž, že tam u těch muslimských sousedů něco nehraje. Teprve když první muslimští vrazi svých žen, sester a dcer stáli před soudem, prý pro záchranu jakési přeludové cti, když znovu a znovu docházelo k násilnostem, ba dokonce vraždám na ulicích, a kdy se na školních dvorech tlouklo bez zábran, když byly objeveny bomby a nenápadný vousáč se před soudem vybarvil jako fanatický džihádista, teprve tehdy přerostla šeptanda v užaslou otázku: jak je to možné? Následovaly mnohé dobromyslné psychologizující výklady a pedagogické omluvy. Brzy se však ozvaly první varovné hlasy, a byly to hlavně emancipované, vzdělané turecké ženy, které nemilosrdně znovu a znovu poukazovaly na neblahý vliv islámu. Okamžitě protestovali islámští funkcionáři a rutinovaně dokazovali, jak mírumilovné náboženství islám je.

Přesná, neideologická čísla posledního výzkumu, prezentují diferencovaný a široký pohled na poměry v muslimských enklávách, vztah jejich příslušníků k státoprávnosti, demokracii a násilí. Přesto, že se vědci snažíli vyhnout jednoduchému zevšeobecnování, čísla uvedená v jejich zprávě nutí při nejmenším k zamyšlení.

Čtyřicet procent sdílí názor, že "boží bojovníci" budou bohem odměněni.

Osm až dvanáct procent odmítají demokracii, asi polovina této skupiny uznává jen fundamentalistickou formu islámu, a odmítá zcela západní společnost.

Šest procent souhlasí s jakoukoliv masivní formou politicko-náboženského násilí.

Vědci došli k závěru, že náboženství, hlavně u mladých muslimů, hraje stále větší roli, přičemž 40 % muslimů uznává jen fundamentalistickou interpretaci islámu a má vyhraněné náboženské a morální zásady.

Čtrnáct procent muslimů vykazuje problemový postoj k evropským morálním hodnotám a zcela neomylně nechtějí mít s německou společností nic společného. A - zde zazněly poplašné zvony nejsilněji - zhruba polovina této skupiny má německý pas, a přesto radikálně odmítá německé zákonodárství a distancuje se od demokratických zásad.

Dvanáct procent muslimů kritizuje ze svého náboženského hlediska západní neřesti, přejí si zavést islámské zákony "šaría" s jejími krutými tělesnými tresty, včetně trestu smrti.

Výzkumný tým byl nemile překapen, když se ukázalo, že tento "problematický" postoj k západním morálním normám mají nejen sociálně slabé, okrajové skupiny muslimské menšiny, ale i studenti. Většina z nich se považuje za oběť globálního protiislámského tažení a nejméně čtvrtina má latentní sklon k radikalizaci. A každý třetí muslim, student nestudent, nevraží na Židy a křestany. Z toho vyplynulo, že nedostatečné znalosti němčiny nebo osobní příkoří, kterými se dříve mnohé "nedostatky" s politováním omlouvaly, jsou naprosto nedostačující a nemístné jako zdůvodnění těchto negativních úkazů.

Hned se pochopitelně ozvaly hlasy na obranu muslimských komunit. Lale Akgun, z SPD frakce v parlamentu, spustila, bez ohledu na výsledky průzkumu, ten obvyklý kolovrátek: neznalost němčiny, špatný vliv mešit, islámská mládež není v německé společnosti akceptována, 50 % muslimů nemá žádné kontakty s nemuslimy a naopak, 20 % nemuslimů nechtějí o těchto nic slyšet. To zní beznadějně.

A přece ne zase tak, míní islamolog Michael Kiefer a je potěšen, že pouhých šest procent muslimů holduje násilí. A dodává, že musíme pochopit, že islámské náboženství nedůvěřuje naší demokracii, poněvadž tolerantní pluralita našeho života podporuje také "perverzisty a dekadenty". Ale to, podle tohoto vědce, není problém. Vrásky mu dělá jen ten islámský antisemitismus.

A co se týče teroru a pokusů a snah zavést uprostřed německé společnosti zákony šárije a podobné roztomilosti a la středověk, tak to si nemusíme dělat nejmenší starosti, poučuje pan Feddersen v TAZ. Poněvadž - i kdyby všichni muslimové chtěli zase usekávat ruce a kamenovat nevěrnice - neuspějí, protože to náš státoprávní systém nedovolí. Takže jsem si po přečtení těchto větiček oddechla, jak je dobře, že ti rozzuření otcové a bratři a manželé v téhle naší demokracii "padlé" ženské příbuzné doposud jen "čistě" stříleli, ale nekamenovali. Zaplaťpámbů, že náš stát ochraňuje tyto islámské hrdinky, které se vzepřou rodinné tyranii, tak výborně, že se opuštěným manželů podaří je zastřelit až na letišti, jak to udělal nedávno jeden Albánec. Takže ještě žádná šáría na obzoru.

Trošku mne znejistěla určitá media, která se snažila závěrům Hamburské studie ulomit ten nebezpečný hrot a rozjela prastarou litanii stížností na špatné "opatrování" mladých muslimů ze stran státu, dále se vytasila s laciným a polovičatým výčtem prohřešků v německé společnosti. Hlavně se argumentovalo pravičáckými násilnostmi. Jistě, bohužel se i v německých rodinách mlátí a prohřešuje na dětech, nemanželský sex či homosexualita je ještě mnohým trnem v oku. Také pojem tolerance je pro určité skupiny, hlavně v bývalé NDR, pojem neznámý.

Jenže je zde obrovský rozdíl mezi muslimskou a nemuslimskou společnosti právě v tom, jak obě společnosti na nedemokratické tendence reagují. Radikální pravice je většinovou společností opovrhována, zamítána, a nikoho by ani ve snu nenapadlo jejich nebezpečné teorie jakýmkoliv způsobem interpretovat, omlouvat, nebo je litovat, jako oběti nejrůznějšího příkoří ve škole nebo v rodině.

Zdá se, že se zcela pozapomnělo na výzkumy ve školách v letech 2000 a 2005, které již tehdy ukázaly mizérii v imigrantských rodinách, jejich archaické výchovné metody - výprasky na denním pořádku, velebení mužské nadvlády a pohrdání ženami a německými sousedy. Zde se musí něco podniknout, zde není ohrožen pouze klid v německé společnosti.

Filozof Theodor Adorno již v 50. letech dokázal, že autoritativní postoje a uzavřený, strnulý světový názor jsou příznak slabého A právě tato slabost kolektivního já muslimských pospolitostí je ten kámen úrazu. Německá společnost by neměla jeho posílení přenechat jen muslimům.

deutschmann.blog.respekt.cz

4573 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Záleží Bruselu na životech Východoevropanů? EU mentoruje východní země zatímco k západním je benevolentnější. Záleží podle Vás Bruselu na životech Východoevropanů?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď