"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Kriminalita přistěhovalců v Německu

Autor: Karel Orlík | Publikováno: 18.1.2008 | Rubrika: Aktuality
Ilustrace

„Máme mezi mladými přistěhovalci velkou kriminalitu,” prohlásil hesenský premiér Roland Koch. Navrhuje ztížit podmínky ve vězení tak, aby odrazovaly mladé delikventy. Proti jeho návrhu jsou sociální demokraté a zelení.

Koch také navrhl odsouzené cizince vyhostit z Německa. „Kdo nezachovává naše zákony, pro toho není v Německu místo,“ tvrdí premiér a táže se, „co všechno si musíme od těch mladých násilníků nechat líbit?“ Přibývá brutálních přepadení starých lidí mladými přistěhovalci, což vyvolává mezi Němci pocit nejistoty.

Koch odmítá aplikovat na tyto delikventy tzv.“pedagogiku porozumění“. Tito mladí trestanci si dělají z vězení „státní hotel“, tvrdí Koch, „a to se musí změnit. Vězení musí pocítit.“

(Berliner Morgenpost, 28.12.07, ko)

 

Když dva dělají totéž…

Turecko se brání proti domnělým anebo opravdovým kurdským teroristům. Útočí na základny na území Iráku a podle některých zpráv zahynulo už přes 175 lidí. Jiné zprávy hovoří o menším počtu zabitých.

V dubnu 2006 prohlásil tehdejší premiér Erdogan: „Naše bezpečnostní síly zasáhnou proti teroristům, i kdyby to byly děti nebo ženy.“

Po několika tureckých náletech na severní Irák se nesešla Rada bezpečnosti, svět se nerozčiloval, jen irácký představitel formálně protestoval. Těch několik náletů se nedá srovnávat s denním ostřelováním území Izraele arabskými raketami z Gazy. Kdyby Izrael bombardoval Gazu, tak by snad byl na nohou celý svět. V tom vidím velké pokrytectví.

(2.1.08, ko)

 

Pravdou proti lži

Podle Dohod z Oslo mohli mít palestinští Arabové 8 tisíc policistů bez těžkých zbraní. Dnes mají 50 tisíc policistů s těžkými zbraněmi a svět mlčí. Všichni hrají mrtvého brouka a Arabové si z podepsaných smluv dělají žerty. Odmítnutím legitimního státu Izrael odmítli Arabové v listopadu 1947 stejný historický proces, jakým byly ustaveny jejich vlastní státy Jordánsko, Irák nebo Sýrie.

Britové převzali pro své mandátní území římský název Palestina a totéž udělali Arabové, když si tento název přivlastnili pro svou domnělou starou vlast, přestože ani neumějí výraz vyslovit a říkají ji Falastin. A Falastin není arabské slovo, je to jen arabská výslovnost řecko-římského pojmenování Palestine. Od porážky Bar Kochby až do Britského mandátu nemělo území Palestiny pevně určené hranice a nevznikl tam jediný samostatný stát. Hranice byly pouze administrativní.

Arabové obsadili 99,9 % blízkovýchodního území a Židům zbyla ta poslední desetina procenta. Avšak Arabům se jeví i ta desetina příliš a chtějí z náboženských důvodů všechno. To je jádro problému. Ať udělají Židé sebevětší územní ústupky, nikdy to Araby neuspokojí.

Palestinští Arabové se někdy prohlašují za potomky Pelištejců, kteří obsadili koncem 13. století př.n.l. jižní pobřeží Středozemního moře a vytvořili tam pět městkých států bez státního útvaru. Řekové pak pojmenovali jejich jménem celé území, na kterém kdysi existovaly kananejské městské státy, které také nevytvořily jednotný státní útvar. Pelištejci ovšem nebyli Semity, za které se Arabové také rádi vydávají. Řecký název Palestine použil římský císař Hadrián pro pojmenování Judské země, aby navždy vymazal vzpomínku na židovské obyvatelsvo. Je zajímavé, že ve stejné době přejmenoval Jeruzalém na Aelia Capitolina. Proč svět přijal název Palestina, ale nepřijal Aeliu Capitolinu?

První státní útvar vytvořily až izraelské kmeny, sjednocené v izraelské království s králem Davidem a později, v pobiblické době, přežívající jako Judské království. Východně od Jordánu vytvořili v biblické době malá království Moabité, Ammonité a Edomité. Po jejich skončení nebyl na jejich teritoriu vytvořen žádný sjednocený útvar až do vzniku Transjordánska po roce 1920. Tento uměle vytvořený státní útvar darovali Britové svému favoritu, emíru Abdullahovi, který byl přinucen opustit své dědictví v Arábii. Stát vznikl na území, původně slíbeném Židům, které nejen nebylo arabské, ale nemělo ani jméno. Arabové si posloužili názvem judské řeky.

V roce 1939 prohlásil Winston Churchill: „Aniž by byli perzekuováni, přišli Arabové masově do země a rozmnožili se.“ V letech 1900-1947 se počet Arabů na západ od Jordánu ztrojnásobil. Tento demografický fakt zohlednila také OSN, která definovala palestinského uprchlíka jako toho, kdo žil v zemi „alespoň dva roky“ před útěkem v 1948. Britové přitom bránili přílivu Židů do země všemi prostředky, ale Arabům příchod ulehčovali. Arabská většina navíc z náboženských důvodů vraždila židovskou menšinu anebo je vyháněla z míst, kde žili po generace. Za naprosté britské pasivity zlikvidovali Arabové celou židovskou komunitu v Hebronu.

Svět nechce přijmout fakt, že jordánská armáda obsadila v 1948 Judeu a Samaří, odkud vyhnala všechny Židy, z nichž někteří byli Araby zabiti. Židům byl pobyt na tomto „okupovaném území“ zakázán. Egypt v téže době obsadil Gazu a Izrael dostal tato svá historická území pod kontrolu až v roce 1967. Už se pomalu zapomíná, že proti obsazení území jordánskou a egyptskou armádou protestovaly i jiné arabské země. Takže kdo je okupantem? V letech 1948-1967 nenabídl Egypt ani Jordánsko vytvoření samostatného státu pro palestinské Araby, kteří o svém „sebeurčení“ tehdy ještě neuvažovali. Byli přece okupováni svými souvěrci a to bylo v pořádku.

(Patricia Berlyn, 2.1.08, ko)

3970 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
U imigrantské kriminality pachatele radši zatajovat? V případě ubití francouzského řidiče MHD imigranty média striktně neuvádí, že šlo o imigranty. Váš názor?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď