"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Kde jsou umírnění muslimové?

Autor: Ayaan Hirsi Ali | Publikováno: 3.1.2008 | Rubrika: Kauzy
Ilustrace

Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého z nich sto ranami! A nechť vás nepojme vůči nim lítost, s ohledem na náboženství Boží, věříteli v Boha a v den poslední. (Korán 24:2)

Během uplynulých několika týdnů jsme ve třech případech, kterým se dostalo široké publicity, viděli, jak se islámská spravedlnost vykonává způsobem, který by měl u umírněných muslimů vyvolat pobouření a hrůzu.

Dvacetiletá žena z Qatifu v Saúdské Arábii uvedla, že ji několik mužů uneslo a opakovaně znásilnilo. Soudci ovšem shledali vinnou samu oběť. Její zločin se nazývá „khilwa“: Když byla unesena, nacházela se v autě s mužem, který nebyl její pokrevní příbuzný ani manžel. A v Saúdské Arábii je toto protizákonné. Minulý měsíc byla odsouzena na šest měsíců do vězení a k dvěma stům ranám bambusovým prutem.

Dvě stě ran bičem stačí na zabití silného muže. Ženy obvykle nedostávají více než třicet ran najednou.

To znamená, že po sedm týdnů „dívka z Qatifu“, jak se obvykle označuje v článcích a zprávách, bude s hrůzou čekat na další setkání s islámskou spravedlností. Po propuštění se její život dozajista nevrátí do normálu. Již kolují zprávy, že se ji bratr pokusil zabít, protože jejich „zločin“ poskvrnil čest rodiny.

Islámskou spravedlnost jsme viděli při činu také v Súdánu, když byla čtyřiapadesátiletá britská učitelka Gillian Gibbonsová odsouzena k patnácti dnům vězení a teprve minulý týden jí vláda udělila milost. Hrozilo jí čtyřicet ran bičem. Když Gibbonsová začala ve své třídě vyučovat čtení, vzala si jako pomůcku plyšového medvídka a navrhla, aby jej děti nějak pojmenovali. Vybrali si jméno Muhammad. Ona je nechala. To bylo označeno za rouhání.

A pak tu je Taslima Nasrínová, pětačtyřicetiletá bangladéšská spisovatelka, která odvážně v muslimském světě brání ženská práva. Z Bangladéše musela uprchnout a žije v Indii. Muslimské skupiny ovšem požadují její vyhoštění a jedna nabídla pět set tisíc rupií za její hlavu. V srpnu ji v Hajdarábádu napadli militantní muslimové a v uplynulých týdnech musela opustit Kalkatu i potom Rádžastán. Příští rok vyprší Taslimě Nasrínové vízum, a tak se bojí, že už nebude moci žít v Indii.

Tento způsob spravedlnosti...

Často se říká, že islám byl „unesen“ nepočetnou extremistickou skupinou radikálních fundamentalistů. Ve valné většině jsou prý muslimové umírnění. Kde ale ti umírnění muslimové jsou? Kde jsou muslimské hlasy, které by hovořily o strašlivé nespravedlnosti v případech, jako jsou tyto? Kolik muslimů je ochotno povstat a v případě dívky z Qatifu prohlásit, že tento způsob spravedlnosti je odporný, brutální a fanatický a že (bez ohledu na to, kdo řekl, že tato věc je správná, a na to, jak dávno to řekl) by se už neměl praktikovat?

Muslimské skupiny, jako je Organizace islámské konference, se obvykle velmi pohotově brání jakékoli újmě na dobrém jménu islámu. Tato organizace, která zastupuje padesát sedm muslimských států, vyslala čtyři vyslance k vůdci mé politické strany v Nizozemsku. Ti jej požádali, aby mě vyloučili z parlamentu poté, co jsem v roce 2003 poskytla novinám rozhovor, v němž jsem uvedla, že některé chování proroka Mohameda je podle západních měřítek nehorázné a hanebné. Několik let poté muslimský vyslanec v Dánsku protestoval proti komiksu s Mohamedem a požadoval trestní stíhání autorů. Ovšem zatímco události v Saúdské Arábii, Súdánu a Indii poškodily obraz islámské spravedlnosti více než desítky komiksů se zobrazením proroka Mohameda, organizace, které se sešikovaly k odporu proti strašnému dánskému deliktu, nyní mlčí.

 

Nejprve Bůh, až pak soucit

Přála bych si, aby bylo více umírněných islamistů. Například bych uvítala nějaké poučení od slavného umírněného muslimského teologa Tárika Ramadána. Když ale dojde k opravdovému utrpení, skutečné krutosti ve jménu islámu, všechny tyto organizace, které se tak starají o obraz islámu, především všechno popírají. Slyšíme od nich, že v Koránu není násilí, že islám znamená mír, že toto je vydírání ze strany extremistů a očerňovací kampaň a tak dál. Ovšem důkazy se vrší.

Islámská spravedlnost je hrdá instituce, kterou přinejmenším teoreticky schvaluje více než miliarda lidí, a v srdci islámského světa je to zákon země. Podívejte se ovšem na výše uvedený verš: Dokonce ještě přesvědčivější než příkaz zbičovat cizoložnice je příkaz, aby věřící neprojevil žádný soucit. Právě tento příkaz dát přednost Bohu před svědomím a soucitem uvězňuje muslimy v myšlenkovém rámci, který je zastaralý a extrémní. Jestliže umírnění muslimové věří, že s dívkou z Qatifu se nesmí projevit žádná lítost, tak proč jsou vlastně vůbec umírnění? Když soucit a svědomí „umírněného“ muslima narazí na záležitosti předepsané Bohem, měl by si zvolit soucit. Dokud se toto nebude dít v mnohem širším měřítku, pak umírněný islám zůstane jen zbožným přáním.

 

2007 Global Viewpoint

Ayaan Hirsi Aliová, bývalá nizozemská poslankyně somálského původu, stálá vědecká pracovnice American Enterprise Institute a autorka knihy Nevěřící, bývalá nizozemská poslankyně 

vyšlo v Lidových novinách 13. prosince 2007 

http://www.lidovky.cz/

5875 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Nechali byste se spíše očkovat vakcínou americkou nebo ruskou? Jakou proti-covidovou vakcínou byste se nechali očkovat?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď