"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Povídka na pokračování: 2084 (díl 7 a 8). Občanská válka propuká

Autor: Ivo Vašíček | Publikováno: 4.12.2007 | Rubrika: Evropa
Ilustrace

Několik dnů po zahájení útoku: Honza s Ondrou a dalšími přáteli-sousedy, se blížili k nájezdu na dálnici přecházející v magistrálu. Uslyšeli sérii výbuchů, následovala střelba. Ondra zpomalil a zaváhal. Všichni se na sebe podívali. Bylo jasné, že jedeme dál.

Pomalu se blížíme k nebezpečnému místu jakéhosi boje. Pár set metrů před námi stoupá zpoza mírné zatáčky hustý černý dým. V dálce vidíme nějaké pohybující se postavy. Ondra zastavuje u kraje, ostatně není sám. Rychle vystupujeme a přeskakujeme svodidla. Za nimi se krčí i další lidé. Můj pohled se setkává s člověkem, který pevně svírá brokovnici. Uvědomuji si okamžitý pocit jakési vzájemné důvěry.

„Já jsem Honza, bydlíme za Prahou a jedem se podívat, co se děje“, říkám a ukazuji na Ondru a další, kteří přicházejí se mnou.

„Ahoj, jsem Radek“, odpovídá klidně a tiskne moji napřaženou ruku. Pokračuje: „Jsme ze čtyřky, tady je chaos jak ve sci-fi.“

“Taky jsem TMU od Neffa četl, ale teď je to reality show,“ zavtipkoval jsem. Radek pokračoval: „Jela tady kolona vojska, tak jsme se vydali za nimi. Ale přepadli je.“

„Proč a kdo?“ ptám se.

„Vy to nevíte?“

„Ne, co?“

„Ve městě řádí skupinky ručníkářů,“ vysvětluje Radek.

„To jako kvůli jídlu a tak?“ zbrkle odpovídám otázkou.

„Ne, jídla ani nás si moc nevšímají. Domlouvají se vysílačkami, pozorovali jsme je. Mají zřejmě nějaké úkoly. Všechno to souvisí,“ vysvětluje.

„Jdem jim na pomoc!“ vykřikne za mnou Ondra. Všem je jasné, koho myslí a také se pomalu přemísťujeme k místu boje.

Za chvíli vidíme několik postav s kostkovanými šátky. Jsou k nám zády. Střílejí směrem k hořícím vojenským autům. Kolem nás létají kulky z opětované palby vojáků. Raději se krčíme na náspu pod svodidly. Přiblížili jsme se ke dvěma ručníkářům, kteří se kryjí stejně jako my a zastavujeme. Ondra pozoruje ručníkáře optikou lovecké kulovnice. Najednou mi u hlavy třeskne výstřel a jeden ručníkář přestal střílet a ztuhl. Druhý se otáčí a to už ostatní nečekají a pálíme ze všeho, co máme. Druhý ručníkář je „vyřízen,“ ale svojí zběsilou palbou jsme na sebe přilákali pozornost. Rychle padáme k zemi. Jeden z „Radkových hochů“ to koupil a sprostě nadává. Má protrženou bundu, ale žádná krev není vidět. Dostávám strach. Trvá to však jen zlomek sekundy. Uvědomuji si, že je to stejně jedno a zvedám hlavu ke škvíře pod svodidly a mířím. Nejsem sám. Kulky cinkají o svodidla a odrážejí se od asfaltu. Už je mi to jedno. Prostě uvidíme. Z pistole se špatně trefuje, zatím jsem neúspěšný.

Brzy je vše vyřešeno. Díky zmatku, který jsme svým zásahem vyvolali, byli naši vojáci úspěšní. Ručníkáři byli zřejmě do jednoho pobiti. Vylézáme na silnici a promícháváme se s vojáky. Cítím velké uvolnění ze stresu uplynulých dnů. Drama přestřelky bylo také stresující, ale úplně jinak. Konečně jsem měl po dlouhé době pocit, že má něco smysl, že existuje řešení. I když nevím jaké.

Jsem strašně zvědavý a ptám se: „Kdo tu velí?“

Brzy kolem kapitána Říhy, který mne vyhledal pohledem, vzniká hlouček zvědavců. Klademe otázky proč.

„Je to složité, je nás málo. V Maďarsku se bojuje, je tam přes milión nepřátelských vojáků a táhnou na Evropu. Bulharsko obsadili hned první den. V Evropě je zmatek, operují tady tisíce malých diverzních skupinek. Narušují komunikaci, infrastrukturu a tak. Osmdesát procent území je bez elektřiny. Evropu zasáhly rakety s různou municí, včetně jaderné, útočili hlavně na infrastrukturu.“

„Proč to nehlásili v rádiu?,“ ptám se.

„No právě to jedem řešit, neměli jsme spojení, tak vysílali, co věděli. Teď neexistuje žádná komunikace s lidmi. Nás je zoufale málo. Potřebujeme posily.“

„Jasně, jedem s vámi,“ ozývá se spontánně. Kolem nás už jsou stovky lidí. Kapitán Říha se rozhlédne a říká: „Neměli bychom se takhle koncentrovat, je to nebezpečné. Tady nadporučík vám dá seznam míst, jsou to hlavně letiště, ty potřebujeme bránit především. Ve vzduchu máme převahu. Tady v Praze ne, tady je to ztracené.“

„Vy jste ti partyzáni, co?“ kouká na mě a na Radka nadporučík a pokračuje: „Jeďte do Čáslavi, tady s vámi půjde Milan, má vysílačku, takže se domluvíte. Na letišti jsou pod tlakem.“ Nadporučík k nám přistrkuje vojína Milana a tlačíme se z davu zpátky k našim autům.

„Ahoj Honzo,“ křičí Jirka a hrne se z davu ke mně. „Ahoj, rád tě vidím, těžko bych tě teď nějak našel,“ radostně odpovídám. Koukneme na sebe a je jasné, že jde s námi. Cestou míjíme mrtvoly ručníkářů, zbraně však po nich nezbyly žádné. Lidi si je okamžitě rozebrali. Ondra mi však podává samopal, je to Kalašnikov, hodně podobný tomu, co znám z vojny – samopal vzor 58.

„V sunce už měl jen dva zásobníky, na“, podává mi sunku i s opaskem. Zapínám si opasek jen tak, na přazce je veliká pěticípá hvězda. Svoji pistoli dávám Jirkovi, je ozbrojen pouze kovovou tyčí, ale dle krvavých stop odhaduji, že ji už účinně použil.

U auta Radek říká: „ Honzo, ať nás někdo hodí pro auta. Benzín jsme nacucali už dřív. Dáme si někde tady sraz a pojedem do té Čáslavi společně.“

„Jasně,“ kývnu na Ondru, který vše slyšel. Počkáme, říkám si a zatím získám informace od Milana. Mám spousty otázek. 

Díl osmý

Krátce po zahájení útoku, Brno: Karel právě projel potemnělou ulicí kolem Krajského ředitelství policie, a všiml si několika civilistů s bazukami a samopaly. Město tu noc zní úplně jinak, žádné dunění tramvají, pouze hluk aut, vzdálené výbuchy a kvílení alarmů. Mobilní síť nefunguje, nejde elektřina. Karel míjí dva bloky a zastavuje u telefonní budky. „Ústředna je přeci na baterie,“ říká si, protože u ní kdysi pracoval. Telefon je však hluchý. Ulicí se rozlehne nepravidelná série výbuchů s ozvěnami. Po chvíli se přidává tlumená vzdálená střelba.

„Výbuchy a výstřely mě vůbec nepřekvapily, vlastně jsem na ně čekal,“ říká si v duchu Karel.

„Ano vzhledem k tomu, co jsem viděl, se to čekat dalo. Jenže informaci nebylo možné předat. Celá společnost je založená na výměně informací, taky mi proto prosperuje má telekomunikační firma.“ Neubrání se vtipnému ukončení myšlenky.

„Co se bude dít, když lidi nebudou mít informace. Informace o tom, kolik mají peněz, kolik dluží. Firmy to také nebudou vědět, nebudou také vědět, kolik mají zboží, komu co mají dodat, kolik zaplatit zaměstnancům, dodavatelům. Peníze jsou informace, člověk tu informaci používá už tisíce let. Teď jsou ty peníze ve formě informačních záznamů v počítačích, takže když nefungují počítače, nejsou peníze. Informace poskytují úžasnou moc. V historii bylo použití písma hlavní strategickou výhodou v souboji o nadvládu. Kdo má více informací, snadněji získává větší moc. Celý vývoj lidstva je zcela závislý na způsobu uchovávání a předávání informací. Dnes je Maratónský běžec nahrazen SMSkou. Vlastně ještě před pár hodinami byl,“ probral se z úvah Karel. Ani mu přitom nedošlo, že automaticky usedl do auta a rozjel se domů.

Přijíždím do ulice, zastavuji před domem a mačkám klakson auta. Dlouze a několikrát. Křičím: „Lidi, pojďte sem!“

Lidé otvírají okna. Opakovaně křičím: “ Pojďte ven!“

Říkám, co jsem viděl a slyšel. Sousedka, kterou jsem troubením a křikem probudil, nevěřícně kroutí hlavou: „Karle, cos to hulil?“

Jiný soused, kterého ani neznám, dodává: „Já to taky slyšel v rádiu, ale už nehraje.“

„Nejde proud, proto nehraje,“ vysvětluje další.

„Ne, ne mám v něm akumulátory, seděl jsem u internetu, když vypnuli proud. Dobíjím to z USB. Teď už nejde naladit nic,“ dodává neznámý soused.

Za chvíli nemusím už mnoho vysvětlovat a KOMUNIKUJEME. Domlouváme se na způsobu výměny informací. Máme různě po městě a republice příbuzné a přátele. Bohužel ne všichni víme, kde naši přátelé bydlí. To lze řešit, máme tištěný telefonní seznam. Plánujeme systém improvizované pošty.

„A co ručníkáři? Ti se taky mohou podle adres orientovat!“ vykřikuje Pavla.

„No jo, tak odmontujem cedule a informační tabule. Češi se zeptají a lidi jim pomůžou, když přišli Rusáci v osmašedesátým, taky jsme je tím mátli,“ sděluje radostně asi stoletý stařík.

„Jasně, sundáme všechna označení a běžte to říkat dál, dalším lidem,“ říkám.

„My jdeme uříznout směrovky na hlavní křižovatku, máme doma flexku na baterky,“ iniciativně hlásí omladina.

Možná je to zbytečné, mohou mít mapy a GPS, ale je lepší začít něco dělat. Stejně nemá smysl chodit teď až se rozední do práce. Vlastně ano, musím tam jet, musíme rozšířit výměnu informací!

publikováno s laskavým svolením autora

pokračování příště

http://vasicek.blog.idnes.cz

3030 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičkuPoliticky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Pomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastÍrán a Čína připravují pro USA ropnou a plynovou „bombu“

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Šok pro ČT: Nejen Zeman a Babiš! Takhle je to s rušením poplatků za TVPlukovník Šlachta promluvil. I o kauze Nagyová. Mnohým se to nebude líbit
Články autora
Průzkum
Volte s Němci! V Německu začínají 1. září volby do zemských parlamentů-sněmů. Obávaným looserem je merkelovská CDU a favoritem protiimigrační AfD. Koho byste volili Vy?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď