"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Povídka na pokračování: 2084 (díl 5 a 6)

Autor: Ivo Vašíček | Publikováno: 21.11.2007 | Rubrika: Evropa
Ilustrace

Díl pátý - stát

Několik dní po vyřazení energetické sítě: Všichni jsme si teprve teď, když už je pozdě, začali uvědomovat svoji naivní neopatrnost. Bez informací se naprosto vše zhroutilo. Přitom nemuselo být složité a příliš nákladné tomu chaosu předejít. Kdyby lidé věděli, co mají dělat, jak se organizovat, kde získají informace, kde jídlo, kde vodu. Také jsem dělal havarijní plány, ale na poruchy ve výrobě, v logistice a podobně. Kdybych tak věděl, kde seženu Karla, Jirku, Járu a další kamarády. Vždy jsme se na setkání domlouvali pomocí emailů, SMSek a telefonátů. Teď jsou mými kamarády či spojenci sousedé z ulice. Vlastně je ani pořádně neznám.

V debatě se sousedy zaznívalo: „Něco by měli dělat!“, „Snad někdo něco zorganizuje!“ Nicméně nikdo nic neorganizoval. Jediné informace jsme měli z autorádií. Rádia na baterky leckdo ze sousedů také měl, ale bez baterek. Čekal jsem, že někdo začne něco řídit přes rádio, ale z hlasu reportérů byl patrný zmatek a nejistota. Zpočátku pasivně informovali. Teď však už bylo ticho, nešlo naladit nic.

Musíme se nějak zorganizovat s ostatními lidmi, měl by začít fungovat stát, výroba a tak. On ten stát vlastně nefungoval už před těmi haváriemi či útoky. Ona to byla taková velká pojišťovna a pečovatelský ústav. Základní funkcí státu je obrana území před nepřítelem a udržení platnosti dohodnutých pravidel soužití občanů.

Životní provoz (voda, potraviny, spaní v teple) jsme postupně vyřešili, v tom nebyl v naší lokalitě za Prahou zásadní problém. Věděli jsme však, že takhle nemůžeme fungovat věčně.

Při svých cestách za „nákupy“ jsme už poznali, jak stát nefunguje. Jeli jsme se sousedem Ondrou. Blížíme se k supermarketu, v cestě nám překáží terénní Volvo, které má přední kolo v příkopu. Zřejmě nehoda, ve voze vidíme zraněného řidiče a spolujezdce. Zastavujeme a vydáváme se na pomoc. Okno je roztříštěné a teprve až po otevření dveří mi dochází, od čeho. Nevím, jestli je řidič živý, dost o tom pochybuji a zjišťovat to nechci. Otvory po kulkách jsem zatím viděl pouze ve filmu, reálná krev je však nerozeznatelná od výkalů.

Raději se vracíme a vyrážíme formou „ozbrojené tlupy“. Tentokrát „havarované“ Volvo míjíme a neřešíme. Dorazili jsme k supermarketu a přivítal nás smrad. Na parkovišti pak „jiná tlupa“. Okamžitě na nás namířili, my však také, i když váhavěji. Patovou situaci vyřešil jakýsi Marek. Prohlásil: „Teď nakupujeme my, až naložíme, je to vaše!“ Tak jsme počkali a potom také  „nakupovali“. Na výběr toho však už mnoho nezbylo, spousta zboží se válela poničená po zemi a vše umocňoval ukrutný pach. Nějaká ta mrtvola tam také byla, mne už to však příliš nepřekvapilo. Zřejmě někomu ujely nervy při tahanici. Vždyť jsme se před chvílí málem také postříleli.

„Nemůžeme pořád čekat, začnem to řešit sami,“ odhodlaně jsem prohlásil při „válečné poradě“. „Jasně, jdem na to,“ přitakávali další. Buď se k někomu přidáme, nebo začneme stát organizovat sami. Vydali jsme se do Prahy. Půjdeme k rozhlasu. Možná je to naivní, vysílač je jinde, ale uvidíme.

Díl šestý - útok

Krátce po zahájení útoku: Amir ještě zkontroloval rozbušku nástražné miny. Umístil ji za vnitřní vchodové dveře, které lehce držely v pantech. Dobře mířený zásah bazukou, kterou si razili cestu do policejní služebny, je zcela nezničil. Spěchal na ulici, protože zaslechl krátkou dávku.

Alim už seděl za volantem dodávky, která osvětlovala konec ulice. Odtud se ozýval bolestný nářek. Amir pochopil, že střílel Hasan a napomíná ho: „Proč plýtváš náboji, civilisty nemáme střílet.“ Hasan vyplašeně odvětí: “Oni šli sem.“ „No nic, tak nasedat a jedem, ještě máme moc práce.“ Vyjížděli z Malátovy ulice v Brně. Na displeji GPS navigace se zobrazovala cesta na další cíl: Kounicova 687/24.

Amir navázal spojení satelitním telefonem a hlásí: „Cíl 2 splněn, 7 přítomných policistů eliminováno, neutekl nikdo, komunikace zničeny, ztráty žádné, spotřeba jedna bazuka a 8 zásobníků. Allah Akbar.“ Alim pohlédne na Amira a škodolibě dodává: „Hasan je zraněn.“ Hasan, kterému ještě nebylo osmnáct, stydlivě schovává popálenou dlaň. Amir si vzpomněl, jak se poprvé popálil od hlavně samopalu. Je to už dva roky, co byli s Ahmedem ve výcvikovém táboře v Abu Hafs. Před rokem Ahmedovi záviděl, že byl vybrán pro svatý úkol do Prahy. Bylo to velkolepé, záběry mostu hroutícího se do údolí si mnohokrát přehrával. Amir musel ještě celý rok čekat na naplnění svého poslání.  

Konečně jsem se dočkal. Tahle akce začíná být stále zajímavější. Máme to perfektně promyšlené a zorganizované. Netrpělivost a pochybnosti byly hrozné. Na zahájení rozhodující bitvy džihádu čekali s Alim a Hasanem na Palackém vrchu, kousek od školy, kde Alim studoval. Ještě teď vnímám tu boží sílu záblesku. Před námi leželo rozsvícené město a okolí. V dohodnutý čas vyšla v dálce na jihozápadě mohutná záře, město po chvíli zhaslo. Na několika místech začala problikávat červená záře hořících budov. Vzdálené dunění a svěží vánek byly po chvíli doplněny sérií blízkých výbuchů. Náš úkol je jiný, musíme společně s dalšími skupinami do rána zabít všechny policisty ve městě a vyřadit jejich komunikaci.

Další cíl nebude tak snadný. Dosud nám policisté nekladli prakticky žádný odpor. Jeden se naivně schovával s pistolkou za převrhnutým stolem. Máme kvalitní zbraně, střely pronikají i přes zeď, takový stůl byl směšný. Tihle o nás už možná budou vědět. Mrzí mne, že akci nevelím. Velí Salah, který má zkušenosti z bojů v Afghánistánu, který se nevěřící několikrát marně snažili dobýt.

Alim řídí klidně a rozvážně, vzhledem k situaci je ve městě celkem rušný provoz. Zezadu slyšíme houkání policejního auta a už ho vidím. „Zastav!“ Stojíme, natahuji závěr a čekám na přijíždějící policejní vůz. Auto jede rychle a chce kolem projet. Naštěstí jsem se nezpozdil, zmáčkl jsem spoušť včas. První kulky se odrážejí od čelního skla, další však již pronikají do kabiny vozu. Auto se stáčí ke straně a naráží do zaparkovaných vozidel. Rozbíhám se k němu, koukám, osádka je zřejmě zraněná. Přepínám na jednotlivé rány a pro jistotu dávám každému jednu do hlavy. Alim zatím popojel, rychle nasedám. Musíme jet, ostatní už na nás čekají.

Přijíždíme dle dohody po Veveří a zastavujeme u Sokolské. Salah zřídil dle plánu velitelství na místní policejní stanici. Zhasínáme světla a nasazujeme brýle pro noční vidění. Projíždějící auta nás však oslňují, není to tak jednoduché. Zdravíme se s ostatními, Alim s Hasanem zůstávají na ulici a já vcházím dovnitř.

„Akci zahájíme palbou z bazuk. Tady máte označena okna, která je třeba zasáhnout. Bude to celkem jednoduché, svítí se tam. Mají dieselagregát.“ Vysvětluje Salah. „Amire, na signál odpálíte, tyhle boční dveře a půjdete zprava. S tebou půjde i Parvízova skupina. Tady raději nejdřív vhoďte granáty.“ Ukazuje na plánku a zakresluje křížek. „Tenhle si vem!“ A dává mi do ruky plánek budovy. Už jsem nedočkavý, ale rozumím Salahovi. Útočíme z více stran a je nutné vše dobře koordinovat, abychom se navzájem nepostříleli.

„Tak jdem na to,“ oznamuji bratrům. „Alime, objedem to, ať se s těma bazukama nemusíme tahat.“ Po chvíli se už rozmisťujeme v ulici. Každému ukazuji okno, které musí zasáhnout. „Připraveni, Alah Kabar,“ hlásím. A čekáme na zvuk trubky, který je domluveným signálem.

Kolem projíždí auto, řidič naštěstí nic nechápe a odjíždí rychle pryč.

Amir se však mýlil. Karel, který právě projel kolem, už z vysílání rozhlasu ví o útoku jadernými zbraněmi. Už také pochopil, že začala válka, ve které všichni vojáci nemají uniformy. To neříkali v rádiu, to vidí. Vojáci mají zbraně a kostkované šátky. Policajty nemá rád, ale rád by je varoval. 

http://vasicek.blog.idnes.cz/

publikováno s laskavým svolením autora

3105 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičkuPoliticky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Moudrá ekonomická politika ruského prezidenta Vladimira Putina přináší své ovoce a tím bychom se měli inspirovatPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlast

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Zeman brutálně rozdráždil chvilkaře, 17. listopadu bude pořádně horko. K Babišovi řekl toto...Kalouska už nikdo normální nebere vážně. Chvilkaři by udělali nejlépe, kdyby konečně dali pokoj... Ivo Strejček sundal rukavice, odnesla to i Čaputová s Jourovou
Články autora
Průzkum
Má policie zveřejňovat národnost pachatelů? Německý zemský ministr vnitra Reul chce napříště zveřejňovat národnost a stát. příslušnost podezřelých a pachatelů. Souhlasíte?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď