"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Nakolik je islám ohrožen fašismem

Autor: Marek Čejka | Publikováno: 17.11.2007 | Rubrika: Islám
Ilustrace

„Islamofašismus“ je vedle „osy zla“ a „nových křížových výprav“ pojmem, který si oblíbili někteří politici a novináři po 11. září 2001. Muslimové ho slyší neradi. Do jisté míry se to podobá tomu, když je křesťanům připomínán klerofašismus.

Termín „islamofašismus“ je sám o sobě zavádějící. Není adekvátní srovnávat většinové pojetí žádného z abrahámských náboženství - judaismu, křesťanství ani islámu - s fašismem, nacismem či s jinými totalitními ideologiemi. Abrahámská náboženství existují již staletí či dokonce tisíciletí a zrodila se na Blízkém východě, zatímco nejhorší totalitní politické ideologie jsou moderní, značně bezbožné, ne-li přímo protináboženské a jsou vesměs produktem západní evropské civilizace. To však neznamená, že by se v rámci abrahámských náboženství různé fašizující či jiné totalitní tendence nemohly vyskytovat. Kdy a proč se tak stalo?

Rozšířená nákaza

Některé evropské konzervativně-autoritativní režimy a politici neviděli fašismus jako protiklad křesťanských (hlavně katolických) hodnot. V této souvislosti lze zmínit Portugalsko Antónia Salazara i podstatně krutější režimy slovenského faráře Jozefa Tisa a chorvatských Ustašovců z dob druhé světové války.

I v židovském politickém myšlení se vyskytly fašizující tendence. Přitom nacismus, nejhorší varianta fašismu, přinesl Židům jejich největší katastrofu. Ještě v meziválečném období důležitý sionistický myslitel Vladimír Žabotinský neskrýval, že hledal inspiraci v italském fašismu.

Daleko paradoxnější bylo, že během druhé světové války chtěl radikál Avraham Stern navázat pragmatické spojenectví s nacistickým Německem, neboť za prvořadého nepřítele sionistických Židů považoval Velkou Británii. O několik desetiletí později pak v Izraeli brojil rasistický rabín Meir Kahane nejen proti Arabům, nýbrž i proti černým Židům z Etiopie. Jeho strana Kach byla v Izraeli zakázána, ale nadále působí v podzemí a stala se známou třeba díky graffiti, na kterých vyzývá k posílání Arabů do plynových komor.

Vůči fašistickým tendencím nezůstala odolná ani některá východní náboženství a prvky fašismu se vyskytly v ideologii některých hinduistických nacionalistů v Indii a šintoistů v Japonsku.

Prakticky všude, kde před vznikem moderního Izraele sídlili Židé, existovala určitá míra antisemitismu. Až do roku 1948 žily obrovské židovské komunity nejen na Západě, nýbrž také v muslimském světě (statisíce Židů měly svůj domov po staletí v Maroku, Tunisku, Libyi, Iráku, Jemenu, Íránu i jinde). Ve srovnání s Evropou byla míra antisemitismu v muslimských společnostech až do poloviny 20. století obecně nižší, než tomu bylo v křesťanském západním světě.

Ve středověku nebyly krvavé protižidovské pogromy, vyhánění a různá diskriminace Židů v Evropě žádnou výjimkou. V muslimském světě docházelo k podobným incidentům zřídka. Na rozdíl od křesťanství islám Židy neobviňoval ze smrti Ježíše, což byl nosný pilíř křesťanského antisemitismu. V průběhu středověkých křížových výprav se křesťanští rytíři, kteří přišli do Svaté země, leckdy chovali krutě k muslimům i k Židům. V této situaci se ocitli muslimové se Židy „na jedné lodi“ a společně bránili Jeruzalém před křižáky. I později, v období turecké nadvlády, prchali někteří Židé z Evropy na Blízký východ před pogromy a křesťanskou perzekucí.

Židé (ale i křesťané a zoroastriáni) požívali v muslimském světě chráněného statusu dhimmí. Tento jim sice negarantoval rovnoprávné postavení s muslimy, nenutil je však ke konverzi: museli platit zvláštní daně, nemohli nosit určité barvy oděvů a případně mít na obleku zvláštní označení, nesměli si brát muslimské ženy, omezena byla jejich svědecká způsobilost u soudu, nemohli zastávat některé úřady atd.

Politika na scéně
Závažnější formy antisemitismu, například obviňování Židů z rituální vraždy, se objevily v muslimském prostředí až v předminulém století (tzv. damašská aféra z roku 1840). Na přelomu 19. a 20. století však začal antisemitismus do arabského prostředí pronikat daleko silněji. Jednou z příčin byl vzestup nacionalismu a politizace náboženství v muslimském prostředí. Muslimové neměli dříve s Židy a s jejich náboženstvím větší problém, neboť Židé byli loajální k zemím, ve kterých žili, a neměli politické ambice. Když však začali usilovat o vlastní stát v Palestině - tedy na území, které stejně jako Židé považovali i muslimové za posvátné - začali být Židé chápáni nikoliv jako pouze vyznavači odlišného náboženství, nýbrž i jako političtí oponenti.

Se vzestupem sionismu (moderního židovského nacionalismu), který s sebou nesl stále větší přistěhovalecké židovské vlny do Araby osídlené Palestiny, začali být Židé považováni za cizorodý prvek, utlačovatele a západní kolonizátory. K tomu přispívalo to, že prakticky všichni klíčoví sionisté pocházeli ze židovských komunit na Západě.

Pro Araby však nebyl sionismus na začátku 20. století prvořadým problémem. Daleko méně oblíbená byla turecká nadvláda, o níž doufali, že se jí zbaví v první světové válce po boku Velké Británie. Arabové nabídli Britům pomoc a ti jim za to přislíbili nezávislý arabský stát po válce. Britové vzápětí své sliby porušili a spolu s Francouzi ovládli poválečný Blízký východ a nepřestali na něj pohlížet s notnou dávkou koloniální přezíravosti. Západní politika tak byla pro Araby obrovským zklamáním a sionismus začal být ještě více chápán jako její doprovodný jev. Protizápadním ideologiím a antisionismu (čím dál víc kombinovanému s antisemitismem) se tak po první světové válce otevřely dveře do arabského světa.
Z pragmatických důvodů začali mnozí Arabové vzhlížet s čím dál většími sympatiemi k nepřátelům Britů a Židů - tedy i k nacistickému Německu.

Velký Hitlerův muftí
První překlad jednoho ze základních děl antisemitismu, Protokolů sionských mudrců, se v arabském světě objevil roku 1926 v jednom palestinském katolickém plátku.

O propojování fašismu se zpolitizovaným islámem se však zřejmě nejvíc zasloužil vysoký muslimský hodnostář v Palestině, velký jeruzalémský muftí Al-Husajní. Nejenže vyzýval v meziválečném období k protižidovskému násilí, nýbrž v době druhé světové války se přesunul do Německa a stýkal se s tamními pohlaváry. Přestože Hitler nazval v některých svých dřívějších projevech Araby „poloopicemi“, v modrookém Al-Husajním viděl bojovníka proti Británii a Židům. Muftí také v mnohém přejal nacistickou antisemitskou rétoriku a s pomocí rozhlasové propagandy vyzýval Araby k džihádu proti Britům a sionistům. Navzdory propagandě a muftího přítomnosti v Německu se ostatní palestinští politici od Al-Husajního distancovali a Palestina zůstala během války klidná. On sám se stačil ještě podílet na organizaci chorvatské divize SS Handžar, složené převážně z bosenských muslimů, a Himmlerovi nastínil myšlenku zorganizování arabské islámské armády. Vzhledem k blížícímu se konci války se tento jeho plán už neuskutečnil.

Po válce byl muftí zatčen ve Francii a měl být souzen jako válečný zločinec. Podařilo se mu uprchnout do Egypta a po válce opět vyvíjel politické aktivity. Jeho význam sice již nebyl zdaleka tak velký jako v meziválečném období, nicméně i po válce Al-Husajní zůstal mezi některými Araby velmi populární, čehož začali využívat ti, kteří paušálně spojují islám, Araby a Palestince s fašismem.

Bratři v antisemitismu Po druhé světové válce mnohé z antisemitských stereotypů v arabském a muslimském prostředí přetrvaly. Šíření antisemitismu podpořil i průběh izraelsko-arabského konfliktu. Židé v muslimských zemích začali být automaticky pokládáni za sionisty a exponenty Izraele. Evropský antisemitismus ovlivnil mnoho radikálních islámských hnutí, kupříkladu Muslimské bratrstvo, Hamas či Hizballáh. Aktivity egyptských muslimských bratří byly ve 20. letech minulého století pouze nepolitické a charitativní, ale když egyptská vládnoucí elita prohloubila spolupráci s Brity, bratrstvo se více soustředilo na násilné svržení „bezvěreckého režimu“. V průběhu druhé světové války začalo vyvíjet aktivity i proti sionistům v Palestině. V roce 1941 chápali mnozí z muslimských bratrů Rommelův Afrikakorps v severní Africe jako naději na zbavení se Britů. Příprava protibritského povstání však byla odhalena a mnozí představitelé hnutí byli zatčeni.

Palestinské hnutí Hamas se etablovalo až v 80. letech minulého století. Velmi se inspirovalo svým egyptským vzorem, od něhož nepřejalo pouze charitativní aktivity. Součástí ústavy Hamasu se stala řada antisemitských stereotypů evidentně pocházejících ze západních protižidovských pamfletů. Také fotografie ozbrojenců Hizballáhu, na nichž jsou tito muži zobrazeni se vztyčenou pravicí, nezapřou, odkud se inspirovali (pro objektivitu třeba dodat, že rádi si „zahajlovali“ i libanonští křesťanští falangisté, které Izrael dlouhou dobu podporoval a vyzbrojoval). Také současné projevy vůdce Hizballáhu, šejcha Nasralláha, jsou plné protižidovských výpadů a zlehčování holokaustu.
Některé arabské tiskoviny se staly pověstnými množstvím karikatur a článků s antisemitským podtextem. Naposledy přiostřil situaci íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, který loni v prosinci uspořádal Mezinárodní konferenci o přezkoumání globální vize holokaustu. Té se zúčastnili i představitelé amerického Ku-klux-klanu, popírači holokaustu i představitelé extrémně antisionistické židovské skupiny Neturej Karta.

Odpověď je nesnadná
Jak je možné, že islám, dlouho považovaný za relativně tolerantní náboženství, je dnes tolik spojován s extremismem a někdy dokonce s fašismem? Odpověď není jednoduchá. Třeba ovšem říci, že ve 20. století se znatelně proměnila všechna velká náboženství, i když si jejich většinové proudy zachovaly humanistické poselství. Extremisté všeho druhu však získali v rámci velkých náboženství nepřeslechnutelný hlas.

Sympatie mnohých muslimů a Arabů k fašismu v první polovině 20. století byly zřejmě motivovány hlavně pragmaticky. Děly se zcela v duchu rčení „nepřítel našeho nepřítele je náš spojenec“. Odpor ke koloniálním velmocím tak některé Araby a muslimy přivedl k podpoře těch, kteří bojovali proti těm, koho považovali za své utlačovatele. Tento arabský postoj lze lépe pochopit na příkladu sionistického Žida Sterna, který tak nenáviděl koloniální praktiky Velké Británie v Palestině, až ho to přivedlo k sympatiím k nacistům. Poválečný antisemitismus v arabském a muslimském světě je poněkud odlišnou kapitolou. Vlády arabských zemí se mnohdy příliš nestaraly o to, aby se občané jejich zemí dozvěděli podstatné a objektivní informace nejen o holokaustu, ale i o izraelsko-palestinském konfliktu a blízkovýchodním dění. Arabové vždy spíše vnímali holokaust jako věc, která je v prvé řadě evropská -podobně jako třeba běžní Evropané toho příliš neví o moderních dálněvýchodních genocidách či konfliktech v Jižní Americe. To, že byl roku 1948 založen Izrael, pochopili mnozí Arabové tak, že si Západ vyřešil na jejich úkor svůj problém s antisemitismem.

Existuje také kvalitativní rozdíl mezi Palestincem, který žije v pásmu Gazy a při izraelském náletu přišel o dům a několik členů rodiny, amezi muslimem v Indonésii, jenž si přečetl protiizraelský pamflet a vyrazil do ulic Jakarty demonstrovat proti Izraeli a Židům, přestože nikdy neopustil hranice Indonésie. Ani jeden z případů nemůže být záminkou k antisemitismu a jakémukoliv kolektivnímu odsuzování Židů, Arabů či jiných etnik. Jenže lidé jsou obecně náchylní k projevům populistů a věří černobílým interpretacím. Co s tím? Obecně platí, že vzdělání, informovanost a prosperita jsou nejlepší recepty, jak se extremismu bránit. Vzdělané lidi hůře mohou ohrozit zhoubné ideologie.

Budiž malým povzbuzením to, že mezi všemi těmi tragickými zprávami o neporozumění na Blízkém východě jsem našel před několika lety článek, že jeden muslimský Arab otevřel v Nazaretu svůj vlastní memoriál holokaustu.

Autor je právník a politolog, přednáší na několika českých univerzitách, publikoval knihy Judaismus, politika a Stát Izrael (2002, 2003) a Izrael a Palestina (2005)

vyšlo v MF DNES, 22. 9. 2007

publikováno s laskavým svolením autora 

3747 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičkuPoliticky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Pomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastÍrán a Čína připravují pro USA ropnou a plynovou „bombu“

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Šok pro ČT: Nejen Zeman a Babiš! Takhle je to s rušením poplatků za TVPlukovník Šlachta promluvil. I o kauze Nagyová. Mnohým se to nebude líbit
Články autora
Průzkum
Volte s Němci! V Německu začínají 1. září volby do zemských parlamentů-sněmů. Obávaným looserem je merkelovská CDU a favoritem protiimigrační AfD. Koho byste volili Vy?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď