"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Sněmovna: Provokace šéfa KSČM a odpověď premiéra Topolánka

Autor: Redakce | Publikováno: 27.9.2007 | Rubrika: ČR
Ilustrace

Eurabia.cz přináší znění dnešní (tj. 27.9.) interpelace předsedy KSČM na předsedu vlády Mirka Topolánka. Vojtěch Filip v ní po premiérovi požaduje vysvětlení některých jeho výroků, které ministerský předseda přednesl při příležitosti národního svátku Státu Izrael v rezidenci izraelského velvyslance. Jak na klasickou komunistickou provokaci odpověděl předseda vlády, čtěte níže.

Interpelace poslance Vojtěcha Filipa


JUDr. Vojtěch Filip
poslanec
V Praze dne 6. června 2007

Vážený pane premiére,

žádám Vás o vysvětlení Vašeho výroku, kterým jste při příležitosti národního svátku Státu Izrael, v rozporu s oficiálním postojem České republiky, EU a OSN, označil Izrael za nositele a blízko východního vyslance evropských hodnot, svobody a demokracie. Dokonce jste implicitně nazval úsilí o osvobození arabských okupovaných území a boj palestinského lidu za nezávislý a životaschopný stát, v souladu s podepsanými dohodami z Osla s Izraelem i takzvanou Cestovní mapou, za nápor barbarství.

Vzhledem k tomu, že dnešní hranice Izraele neodpovídají rezoluci VS OSN č. 181 ze dne 29. 11. 1947, na jejímž základě byla Palestina rozdělena na arabský a židovský stát;

že byste měl vědět o masakrech sionistických teroristických organizací Hagana, Stern a Irgun, které předcházely vzniku Státu Izrael, a o osudu bezbranných 418 palestinských vesnic (jako byly Der Jasin a Kafař Kasem), podobající se osudu Lidic, a vyhnání více než 60% tehdejší palestinské populace;

• že VS OSN vydalo dne 11. 12. 1948 rezoluci č. 194, potvrzující práva Palestinců na návrat, a že Izrael dodnes odmítá toto právo akceptovat;

• že Izrael, jako jediný nukleární stát na Středním východě, válčil proti svým arabským sousedům v roce 1948, 1956, 1967, 1973, 1978, 1982 a 2006. Vězní více než 10 000 arabských vězňů a zajatců včetně žen a dětí, jejichž vina tkví vtom, že odmítají okupaci, a neštítí se používání chemických zbraní a tříštivých bomb proti civilistům (na vlastní oči jsem viděl následky izraelského ničení v Bejrútu v roce 2006 v čistě civilní čtvrti);

• že Izrael dodnes odmítá plnění rezoluce RB OSN č. 242 a 338, ukládající stažení  izraelských vojsk z okupovaných arabských území z roku 1967;

• že v současné době Izrael v rozporu se světovým veřejným míněním a ženevskými konvencemi vězní třetinu palestinského parlamentu a ministry palestinské Vlády národní jednoty a každodenně vraždí nevinné civilní Palestince,očekávám, vážený pane premiére, že svůj výrok objasníte nejen mně v rámci odpovědi na mou interpelaci, ale že se na nejbližším setkání s velvyslanci arabských států za tento výrok omluvíte.

Odpověď  předsedy vlády České republiky Mirka Topolánka
Vážený pane poslanče,

dovolte mi, abych reagoval na Váš dopis a Vaši interpretaci mého projevu při příležitosti vyhlášení Dne nezávislosti Izraele v Praze dne 24. 4. 2007, jak ji uvádíte ve svém dopisu z 6. června 2007.
Stát Izrael je všeobecně označován, a to nejen ČR, ale i dalšími členskými státy EU jako parlamentní demokracie. Co to znamená: pro výběr vedoucích vládních představitelů je uplatňována svobodná volba všech občanů, reprezentace je tvořena ze zástupců volených lidmi. V Izraeli je běžným lidským právem rovněž svoboda slova, tisku, shromažďování, společenského sdružování atp. Toto jsou hodnoty, za které bojovali a bojují příslušníci jednotlivých národů ve svém příslušném historickém vývoji. Ve svém projevu na recepci k izraelskému státnímu svátku jsem se snažil odlišit především to, co je svoboda a demokracie a to, co je manipulace a diktát. Hodnocení významu svobody nemířilo ani tak do regionu Blízkého východu, stačí se zamyslet nad vlastní minulostí. Stát Izrael se však s demokratizací vyrovnal a je tudíž reprezentantem evropských hodnot.

Ve svém projevu jsem doslovně zmínil, cituji: „Když sleduji vytrvalý a úspěšný boj Izraelců za udržení civilizace v náporech barbarství, vzbuzuje to ve mně optimismus. Optimismus, že i tento bolavý region může být jednou spojen společnými hodnotami. Že může být prostorem svobody, bezpečí, prosperity a míru." Vaše nařčení, že jsem tak implicitně nazval úsilí o osvobození arabských okupovaných území a boj palestinského lidu za nezávislý a životaschopný stát, v souladu s podepsanými dohodami z Osla s Izraelem i tzv. cestovní mapu, za nápor barbarství, nemohu přijmout a rozhodně pro ně nemáte oporu v tom, co jsem skutečně řekl.

Tímto výrokem jsem se především odkazoval na fakt, že v oblasti Blízkého východu existuje řada radikálních skupin, které mají ve svém programu zničení Státu Izrael a dlouhodobě odmítají uznat jeho právo na existenci. Teroristické hnutí Hamás, které vyhrálo v lednu 2006 volby do Palestinské legislativní rady, se i nadále odvolává na svoji Chartu z roku 1988, která požaduje zničení Izraele. Tento dokument je v mnoha ohledech pro pochopení chování Hamásu zásadní. Mimo jiné konstatuje: „zřeknutí se nějaké části Palestiny se rovná zřeknutí se části islámu. Není jiné řešení palestinského problému kromě džihádu. Vše ostatní je marnění času. " Tento článek jasně vysvětluje neslučitelnost principů Hamásu s právem Izraele na existenci. Poslední dny mocenského boje mezi Fatáhem a Hamásem v Gáze pouze potvrzují reálné obavy o nemožnosti transformace Hamásu.

Hamás ovšem není jediným radikálním prvkem v oblasti Blízkého východu. Není tajemstvím, že Hizballáh se snaží o znovuzískání postavení a vlivu, které měl před 2. libanonskou válkou v roce 2006. Obnovuje vojenskou infrastrukturu a rekrutuje nové příslušníky. Hnutí tohoto typu bych mohl jmenovat samozřejmě více - Islámský džihád či Džajš al-Islám, který se přihlásil k únosu izraelského vojáka G. Šalita a také novináře BBC A. Jonstona, jsou jistě jen další v řadě. I kdybychom se neshodli na definici pojmu demokracie a svoboda, měl by být univerzální hodnotou alespoň lidský život. Jeho ochrana má v evropské kultuře nejvyšší prioritu. V rámci rozvoje společnosti hledáme prostředky, jak zlepšit jednotlivcům i skupinám či národům jejich společný život. Existují však i skupiny a hnutí, pro něž tato hodnota není relevantní. Síly, které ponižují lidský život na nástroj k despotickým manipulacím a neváhají zneužít této hodnoty jako prostředku boje, jsou v rozporu s našimi evropskými hodnotami. Židovský národ byl cílem největší světové genocidy, proto jsem také hovořil o šoa. Izrael čelí terorismu, který si jako svůj primární cíl vybírá nikoli ozbrojené síly, ale civilní obyvatelstvo. Právě takové skutky, které útočí na samou podstatu civilizačních hodnot, jež vyznáváme, považuji za barbarství.

Znovu opakuji, že tímto výrokem nejsou a ani nebyly míněny ty politické síly v regionu Blízkého východu, které dlouhodobě usilují o mír se Státem Izrael a o mírové soužití se svými sousedy. Role Egypta, Jordánská, Saudské Arábie, prezidenta Abbáse, umírněných Palestinců i dalších arabských států je v izraelsko-palestinském urovnání, jehož výsledkem by mělo být dosažení spravedlivého míru na bázi dvou samostatných států žijících bok po boku v bezpečných a mezinárodně uznaných hranicích, klíčová. Ostatně právě sem směřovala druhá část mého výroku.

Ve svém dopise zmiňujete ještě další body, které bych nerad nechal bez povšimnutí a alespoň ve stručnosti bych se k některým z nich nyní vyjádřil. Izraelsko-palestinský konflikt patří mezi jedny z nesložitějších a nejbolestivějších konfliktů novodobých dějin. Jeho studium je velmi komplexní, proto mnohdy dochází ke zjednodušení a zkreslení historických a politických souvislostí. Aspektů, které zasahují do tohoto konfliktu je velmi mnoho, ať hovoříme o konkrétních problémech ve vyjednávání mezi Izraelem, Palestinci a arabskými státy, nebo o vlivu vnějších států, které se nemalou měrou na konfliktu, ať přímo či nepřímo, podílely.

Zajisté máte pravdu ve svém tvrzení, že hranice dnešního Státu Izrael neodpovídají rezoluci VS OSN 181 z listopadu 1947. Při studiu historie izraelsko-palestinského konfliktu ale nelze přehlédnout, že palestinská strana tehdy tuto rezoluci neuznala, navíc v den, kdy došlo k vyhlášení nezávislého Státu Izrael, napadly židovský stát armády pěti arabských zemí. Stejně bychom neměli jednostranně pohlížet na další argumenty, které ve svém dopise uvádíte. Studium konfliktu mezi Izraelem a arabskými státy, potažmo palestinskými skupinami, objasní i celou řadu důvodů, které bohužel neumožnily naplnění rezoluce RB OSN 242 a 338, jejímiž hlavními cíly je, jak uvádíte, nejen stažení izraelských vojsk z okupovaných území (samozřejmě dvojí interpretace rezoluce 242 není žádnou neznámou), ale zejména princip výměny území za mír.

Můj projev však neměl hodnotit historické události. Připomínáním vzájemných křivd se mírový proces nikdy nedostane dopředu a jedinou možností, jak se posunout dále, je přetransformovat všechny prožité bolesti a vytvořit prostor pro soulad na základě tolerance odlišností. Potlačit jednotlivé „nápory barbarství", a to na obou stranách, je však možné pouze snahou přiblížit se univerzálním hodnotám.

V této souvislosti oceňuji Váš zájem a jsem rád, že jsme touto cestou mohli nedorozumění ve stručnosti objasnit. 

Mirek Topolánek

předseda vlády

3611 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
U imigrantské kriminality pachatele radši zatajovat? V případě ubití francouzského řidiče MHD imigranty média striktně neuvádí, že šlo o imigranty. Váš názor?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď