"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Náboženské války a kultura

Autor: Zdeněk Müller | Publikováno: 2.9.2007 | Rubrika: Západ
Ilustrace

Francouzský intelektuál André Malraux měl kdysi prohlásit, že „21.století bude duchovní, nebo nebude“. Co si pod tím lze představit? Nadsázku nebo tušení návratu náboženskosti a náboženství do soukromého i veřejného života? Měla to být výzva, abychom se nad světem a sebou samými více zamýšleli, snad kvůli hrozbám hospodářského, politického a hlavně ekologického ražení, nebo to mělo být varování před návratem náboženských válek? Neodvažuji se vsadit si na jedno, ani na druhé.   

Pokusme se na tuto vizi pohlédnout střízlivýma očima. Historicky nedávno jsme zažili ústup ideologií, především pak těch, jež o sobě tvrdily, že jsou ateistické. Zároveň jsme se stali svědky toho, že zánik komunismu otevřel dveře do kostelů. Prvotní nadšení spojené s úprkem k duchovnosti ovšem pozvolna vyprchává a kyvadlo se bez fanfár vrací zpět. Kostely, chrámy a sbory se plní zase hlavně těmi, kteří vazby k společně sdílené duchovnosti nikdy zcela nezpřetrhali. U ostatních vypuká touha po kostele jen o vánocích a možná velikonocích.

Přesto nelze tvrdit, že potřeba víry zanikla a neexistuje. Prožívá se však jinak a je hodně individualizovaná. Často je spojena s hledáním identity a smyslu existence. Identita – potřeba někam se zařadit a někam patřit – se projevuje všude ve světě. Rodí se z ní střetávání kultur a civilizací a nové politické a ekonomické konflikty, jež mobilizují náboženství jako znak identity národa či civilizace. Hledání smyslu existence se týká především společností, jež jsou sekularizované a postrádají nějakou sjednocující ideologii.

Moderní člověk dneška, myslím tím člověka především Starého kontinentu, neboť současná Amerika je v tomto ohledu jiná, se staví nedůvěřivě k náboženským institucím. Chce být sám sobě zákonodárcem a po ztrátě iluze o jásavých zítřcích, slibovaných donedávna politizovanou vědou, je skeptický. Vzdor tomu se současný člověk nadále potýká s otázkami typu odkud pochází, proč je na světě a je bezradný při pohledu na utrpení a smrt.

Dnešní lidé zároveň zcela nepozbyli potřeby mít a prožívat nějaké rituály a uchylovat se k mýtům a symbolům, ba dokonce tato potřeba svým způsobem narůstá. Katolická církev ve Francii konstatuje velký úbytek věřících při pravidelných pobožnostech, ale zároveň tu soustavně roste zájem o velké události církevního rázu jako jsou pouti do Lourdes, mezinárodní setkání mladých křesťanů, vigilie u příležitosti papežových návštěv a podobné akce. Francie ovšem prošla také etapou zvýšené aktivity sekt, což vyvolalo obranné reakce jak etablovaných církví, tak veřejných vzdělávacích, kulturních a výzkumných institucí. Řada Francouzů se uchyluje k tradičním náboženským a filozofickým koncepcím mimoevropských oblastí. Velký úspěch má buddhismus, v módě jsou tajná učení a antická moudrost.

Obnovující se religiozita ve dvou podobách – identifikační a prožitková – jako kdyby bezděčně naplňovala dvojí výklad významu latinského slova religio. Jednak religare (spojovat, znovu svazovat), jednak relegere (sbírat, sklízet, přebírat, ale také rozjímat). Člověk je tvor náboženský, neboť se obrací k nebi a ptá se po smyslu své pozemské existence. Rozjímá, aby přijal posvátné. Ale jeho náboženskost spočívá i v tom, že se spojuje se sobě podobnými v posvátném poutu k transcendentnu, k Bohu. Dvojí dimenze religiozity – vertikální a horizontální – přetrvává od zrodu lidstva. Náboženskost lidí přispívá zásadním způsobem k utváření a rozvoji civilizací. Vytvořila a udržuje velice vznešené věci jako soucit, charita, umělecká díla nejvyšší kvality, univerzálně platné morální normy a koneckonců dala podnět i ke zrodu vědy.

Náboženství má ovšem také své netolerantní varianty. V minulosti z nich vycházely věroučné spory, nesmiřitelnost, války a masakry. Tyto „tvrdé verze“ duchovnosti se neostýchaly násilí ospravedlňovat a živit. Náboženský extremismus má dvě podoby. Ve vertikální dimenzi je to dogmatický fanatismus a zběsilá iracionalita. Jakési patologické přesvědčení vedoucí jedince i celé sociální celky ve jménu víry k nejhrůznějším krajnostem. V horizontální dimenzi je to rasismus komunity čili zvrácenost kolektivní identity. Namícháním obojího vzniká výbušná směs, z níž v dávné minulosti vzešlo upalování kacířů, hony na čarodějnice a inkvizice, v naší současnosti 11. září 2001 a další teroristické atentáty.

Je otázkou, jak se bránit před „tvrdými verzemi“ duchovnosti. Náboženský extremismus zřejmě nelze vymýtit, pouze redukovat. Ale sotva pomocí jiných extremismů. Nedávno mě přátelé z Izraele (a nejsou to žádní bezhlaví pacifisté) překvapili, když hájili názor, že je třeba hledat způsoby, jak pomoci muslimům, aby se naučili vážit si své vlastní kultury. Jen tak prý dokáží najít vztah ke kulturám jiným, začnou se o ně hlouběji zajímat a budou schopni moderním způsobem s ostatními koexistovat.

Dvacáté první století bude takové, jaké si ho my uděláme. Náboženství nás přitom bude chtě nechtě doprovázet. Pokud chceme předcházet střetu jeho „tvrdých verzí“ a katastrofickému scénáři Malrauxovy vize, bude třeba přestat se zažitou zvyklostí jednak redukovat náboženství jen na jeho krajní podoby, jednak ho odsuzovat jako celek. Učit se brát na zřetel civilizační přínos jednotlivých náboženských vyznání, brát ohledy na civilizační náboženské rozmanitosti a zdokonalovat se v civilizační toleranci se samozřejmě nerovná ustupovat před krajnostmi a fanatismem. Začít je ovšem třeba u sebe. Prohlubováním úcty k sobě samým, k vlastnímu prostředí a kultuře.    

autor je filosof, historik, arabista, publicista, žije v Paříži

publikováno s laskavým souhlasem autora

http://muller.blog.idnes.cz/

3404 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Vzdělání ve Švédsku rapidně upadá. Například mnozí švédští policisté neumějí psát Přednáška Lhoťana o rozdílech mezi křesťanstvím a islámem v beskydských Starých Hamrech - GruňiImigrantský rapper: „Zabte bílé, a budem mít jejich ženy a prachy!“ Skandál! Americké media odmítají hovořit o muslimských teroristechMasová imigrace dnes ohrožuje evropskou civilizaci : šéfredaktor VA

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Jezte lidské maso, jako boj ke klimatické změně, doporučuje švédský profesorŠvédsko je díky gangům imigrantů ve válce... Čtěte děsivá fakta

FreeGlobe.cz

Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?Tyranie pánů sociálních sítí

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Odstranění pomníku maršála Koněva z náměstí Interbrigády je vítězstvím fašizmu v naší zemiLubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem...

ParlamentniListy.cz

Tak se mi zase ozval... Pohlavní údy a konečníky létaly! Ivan Vyskočil se znovu střetl s mužem, který mu nabízel milion za odmítnutí vyznamenání od ZemanaSpisovatel: Rusofobie je dneska in. Kdo má čím menší díru do zadku, ten nejvíc ví, jak nás Rusové ohrožují. Nebo největší díru?
Články autora
Průzkum
Má mít Okamura konkurenci? Souhlasíte s názorem sociologa Petra Hampla, že by Okamurovi prospěla konkurence na politické scéně?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď