"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Gilles Kepel: Válka v srdci islámu

Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 8.8.2007 | Rubrika: Recenze
Ilustrace

Francouzský sociolog a politolog Gilles Kepel je v odborných kruzích, zaměřených na problematiku muslimského světa, téměř pojmem. Snad žádná z knih, pojednávajících vážně o vztahu západní a islámské civilizace, se neobejde bez citací z jeho děl nebo odvolávek na jeho myšlenky. Až dosud v češtině Kepelovi vyšla jen „Boží pomsta“ (1996), znám je i z přednášek v Praze a Brně – o té pražské jsme psali například zde. I proto bylo české vydání jeho nejnovější knihy Válka v srdci islámu (Fitna: ářčáářGuerre au coeur de l´islam) s napětím očekáváno – když jej v roce 2006 nakladatelství Karolinum v překladu Zdeňka Velíška vydalo, měla za sebou kniha už dvanáct překladů do cizích jazyků. 

Autor, který by českému čtenáři mohl být sympatický i proto, že má české kořeny (jeho dědeček pocházel z Čech) se ve své monografii snaží poukázat na rozkol, který současný muslimský svět zasáhl a který jej denodenně ovlivňuje. Používá pro něj arabského termínu fitna, který znamená totéž, co válka, rozkol nebo zhroucení řádu. 

Podle Kepela totiž zdaleka nelze mluvit o jednotném postoji muslimského světa vůči Západu – džihádisté nebojují jen proti nevěřícím křižákům a sionistům, ale zápasí rovněž paralelně i o mysl, duši a srdce prostých věřících. Jinými slovy, chtějí na svoji stranu získat muslimskou ulici. A právě o dokladech tohoto vnitřního zápasu, kterým svět islámu poslední desetiletí prochází, Kepelův spis pojednává. 

Jak autor sám přiznává, kniha vznikla z výjimečné situace, kterou Blízký východ po 11. září zažívá. Kepel se do regionu sám vypravil, aby zde načerpal podklady pro svou práci; na několika místech knihy se tak může skromně pochlubit, že s tím či oním učencem či duchovním sám osobně mluvil, což jeho práci přidává na autentičnosti a věrohodnosti. Kepel není ten, kdo by své úvahy psal takříkajíc od stolu, ale s muslimským světem má své bohaté zkušenosti a díky kontaktům se dostal i k řadě důležitých materiálů, analýz a textů, které v knize náležitě zúročil. 

Ta se však přesto čte – ačkoli je každá její stránka nahuštěná fakty a údaji – napínavě. Čtenář je vyprávěním téměř vtažen do děje, jak autor nechává promlouvat fakta a chronologicky za sebe řadí události, jako by vyprávěl dobrodružný příběh. Člověk se tak snadno dozví, jak to bylo se začátkem druhé palestinské intifády a se ztroskotáním dohod z Oslo, jak se z amerického prezidenta, zaměřeného na domácí politiku, stal člověk uvažující a jednající globálně či co přivedlo synka z bohaté saudskoarabské rodiny do čela celosvětové teroristické organizace. 

Kapitolu Kepel věnuje i podrobnému popisu neokonzervativního hnutí, jeho počátkům i úspěchům jeho představitelů v Bushově administrativě. Přibližuje okolnosti vzniku Al Kájdy a myšlenek, které tato organizace ztělesňuje, stejně jako cíle, které si vytkla. Věnuje se i reakci Západu – jak na tyto hrozby odpověděl a jak se s existencí teroristické organizace vyrovnává. 

Další část knihy se zabývá budoucností Saudské Arábie, jejíž zkorumpovaný a k USA na oko přátelský režim je vůdcům Al Kájdy trnem v oku. Se zprvu vojensky úspěšnou invazí do Iráku, která ale nepřinesla stejně úspěšnou demokratizaci, jak se architekti blízkovýchodních změn domnívali, se Kepel vyrovnává v kapitole následující. 

Poslední část knihy pak francouzský filosof věnuje militantnímu islámu v Evropě. V kapitole nazvané Bitva o Evropu dokládá, že fitna – zápas, válka o mysl a srdce muslimů – se nevede jen v tradičních muslimských zemích, ale v míře nemenší i mezi muslimy evropskými.

Evropa se sice s džihádisty měla možnost seznámit už před 11. zářím – teroristické útoky západní země zakusily už v letech osmdesátých a devadesátých, stejně jako protesty a demonstrace muslimů za jejich domnělá práva - avšak až útoky z Madridu učinily ze starého kontinentu „mnohostranné bojiště“. Islamisté vyhrožují vládám, vydírají je a všemožně se snaží vpravit klín mezi Evropu a Spojené státy.  

Kepel tvrdí, že konflikt (fitna) známý z arabských zemích (o kterém pojednával v předešlých kapitolách), se přenesl i do Evropy. O vliv zde mezi sebou bojují salafisté (s důrazem na duchovnost) a islamističtí bojovníci (s politickými ambicemi), těžící z odkazu Muslimských bratří. Zatímco první usilují o čistotu (Evropu a její obyvatele považují za nečisté), džihádisté naopak kontinent přestali vnímat jako území bezvěrců a chápou ji jako zemi islámu. “Islamismus v Evropě je rozdělen po organizační stránce na řadu skupin a rebelantských frakcí, které mezi sebou bojují o hegemonii,” píše Kepel. 

Salafisté, kteří se v Evropě objevili poměrně nedávno, dávají přednost kázání před džihádem, zaměřují se na propagační činnost na internetu a mezi příslušníky chudiny získávají nové duše. Evropa je z jejich pohledu zemí “bezvěrectví”, v každodenním životě se tak salafisté snaží “své ovečky” od okolní bezbožné společnosti separovat. 

Naopak islámské skupiny inspirované Muslimskými bratřími se pokouší umně využívat politickou situaci, státní instituace a síť zavedených občanských sdružení a pronikat do všech přístupných oblastí veřejného života. Jako v muslimském světě, zaměřují se i zde na charitu a sociální problematiku. A když se podle nich muslimům děje křivda, neváhají zorganizovat masový odpor za účasti různých občanských sdružení (jako například při zákazu nošení šátků). Jak Kepel připomíná, často se k takovým iniciativám připojují různí ochránci lidských práv a životního prostředí, protirasistická občanská sdružení, kazatelé, učitelé, trockisté i fašizující skupinky, které tak sehrávají roli “užitečných idiotů”. 

"Pokračovatelé Muslimských bratří jsou pro strategii otevřeného zviditelnění, salafisté preferují šíření víry diskrétní formou,” píše Kepel.

Ve skutečnosti se však nepřímo téměř doplňují. “Když sledujeme životní dráhu mladých lidí narozených v Evropě, kteří se zapojili do džihádu (…) vidíme v první etapě vymývání mozků pietistickým salafistickým imámem, po němž přijde džihádsitický verbíř, jenž novému adeptu vsugeruje, že žízeň po absolutnu lze uhasit militantní aktivitou, ta že mu přinese větší vzpruhu než slaboduché kázání pánbíčkářů,” píše orientalista. 

Arabista dále připomíná, že jak první, tak druhá skupina na útocích z 11. září paradoxně vydělala. Vláda je ve snaze mít muslimy pod kontrolou vtáhla více do hry. Oplátkou za zaregistrování se u ministerstva vnitra se z nich stala jakási “policie”, která podle státu na náboženskou obec dohlíží lépe, než by to dokázal on sám. Prestiž některých organizací (hlavně UOIF – Unie islámských francouzských organizací) tím pádem vzrostla, když se staly pro stát jakýmsi “prostředníkem”. Vztahy mezi organizacemi i jednotlivé představitele pak Kepel podrobně rozebírá a charakterizuje. 

Až potud by se nedalo knize téměř nic vytknout, kromě chybějícího poznámkového aparátu, který by v tak hutném textu přišel vhod. Polemizovat s autorem by se dalo až v samotném závěru knihy, kde dává průchod svému osobnímu názoru. Zatímco se v předchozích kapitolách zdržoval vlastních úsudků a nechával promouvat fakta, v doslovu předkládá svůj celkem optimistický pohled na budoucnost evropského islámu. Na rovinu přiznává, že se o něj vede tvrdý boj. “Bitva, která se nyní svádí o budoucnost evropského islámu, je bitva rozhodující a její význam neunikl těm, kdo sledují záměr vybudovat na starém kontinentu, v hlubokém “týlu” nevěřících, tvrz ustrnulého výkladu článků své víry,” píše. On sám je však přesvědčen, že vše dopadne dobře. 

Jako model soužití připomíná symbol Andalúsie, kdy Španělsko ovládali muslimové, umně absorbující kulturní vlivy a znalosti okolního světa. Dnes se podle Kepela mnozí snaží o novou Andalúsii - džihádisté doslova, ostatní pak v přeneseném významu. Evropská společnost otupí ostří radikálního islámu a přizpůsobí ho novým podmínkám. Ten, kdo by měl v takovém soužití navrch, by byl Západ (na rozdíl od historické Andalúsie), který je schopen přicházet s inovacemi, nápady a podněty. Celková symbióza by však mohla mít blahodárný vliv zpětně i na samotný muslimský svět, který je nyní – a po 11. září více než kdy předtím – rozdělen a zmaten (fitna). Takto idylicky si alespoň budoucnost evropského islámu Giles Kepel představuje. Zda-li to však není jen "přání otcem myšlenky" a zda autor v závěru nepopírá vše, co v předešlých kapitolách nastínil, nechť už posoudí případný čtenář sám.

5847 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Turecko ukradlo další část území Kypru a EU drží hubu a krok. Asi má strach z Turka?Slovinsko: Imigranti šlohli auto a hned bouraliŠkoda Auto podporuje ekonomiku vražedného islamistického režimu v Turecku ...Erdogan pochválil Američany za stažení se ze severní SýrieVčera byla opět rukou imigranta prolévána rakouská krev

ePortal.cz

Rebelie lhářů. Vzpoura proti neexistujícímu „šestému masovému vymírání“ODS na cestě od modré k červené. K tomu můžeme ještě přičíst návštěvu předsedy ODS Petra Fialy v Řeporyjích, kam přijel podpořit místního hulváta Pavla Novotného

euPortal.cz

Jste připraveni zemřít? Neokonzervativci řídící americkou zahraniční politiku soustřeďují současné své úsilí na likvidaci zbytku dosavadních dohod zaměřených na omezení zbrojeníČeská televize vede tažení proti držitelům zbraní a pomlouvá je. ČT konkrétně šíří dezinformace a fake news ohledně zločinů spáchaných legálně drženou zbraní

FreeGlobe.cz

Švédská vláda ztratila kontrolu nad zemí: 120 pumových útoků za půl roku. Integrace migrantů v praxiTak tohle nedokážete! Greta prý vidí oxid uhličitý pouhým okem!

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Rasputina na PutinaŽe Praha volí jako rozšířený ústav pro choromyslné, je věcí známou a ostatním lidem českým , moravským i slezským svorně proklínanou

ParlamentniListy.cz

Klaus ml. má vztek. Jde o uprchlíky. A udeřil na Fialovu ODSPedofilie „není nic trestného“. A Havel... Pavel Novotný si oblékl uniformu a překonal vše, co kdy doposud řekl
Články autora
Průzkum
Souhlasíte s novým světonázorem EU, že Druhou světovou válku rozpoutalo Rusko? Evropský parlament v září kodifikoval povinný světonázor, že Druhou světovou válku rozpoutal Sovětský svaz. Souhlasíte?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď