Autor: Jan Václav Nermuť | Publikováno: 6.9.2010
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 4.9.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 4.9.2010
Autor: David Vorovka | Publikováno: 16.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 14.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 23.8.2010
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 4.9.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 23.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 30.8.2010
Obě příchozí ženy využily příležitosti domácího prostředí a odhalily si obličej také. Nyní bylo jasné, že Vašek se nemýlil, správně odhadl svoji nevěstu. Měla úzký obličej a pronikavé černé oči. Vypadala pěkně s dlouhými černými vlasy, jen mu trochu vadil velký arabský nos. Vzpomněl na svoji Čao a zalitoval, že ji tu nemá - malý nosík a malá ústa v široké tváři, jemná broskvová pleť, něčeho takového se tu nedočká. Musí se spokojit s tím, co je.
Britský konzervativní novinář a poradce londýnského primátora Borise Johnsona pan Anthony Browne napsal knihu, která je prvním uceleným pojednáním o fenoménu politické korektnosti. Autor se odkazuje na řadu prací, které se však tématem politické korektnosti zabývaly vždy jen v rámci specifických problémů.
Christopher Caldwell ve své knize Reflections on the Revolution in Europe: Immigration, Islam and the West (Úvahy o revoluci v Evropě: Imigrace, islám a Západ, Penguin Books, 2009) popisuje postupující muslimskou imigraci. V novém čísle revue Commentaire se objevila recenze Alaina Besançona, který se otázkou vztahu křesťanské i „postkřesťanské” Evropy k islámu zabývá minimálně počínaje knihou Trojí pokušení Církve (1996), v níž vedle „demokratického” a „antidemokratického” pokušení definuje jako třetí pokušení právě islám.
Troufám si tvrdit, že reakce vedení mnohých církví, které vůči zatím velmi jemnému pokusu Švýcarů zastavit šíření zlého falešného náboženství zaujaly záporné stanovisko, blekotaje cosi o toleranci a náboženské svobodě, byly vyloženě na zvracení. Na to, jak bude vypadat náboženská svoboda v Evropě, pokud postup islámu nezastavíme, se lze informovat od křesťanských konvertitů v dnešním Íránu, Afghánistánu, Súdánu, Egyptě… Mimochodem i Egypt byl kdysi křesťanskou zemí.
Dnešní konflikt Západu s islámem zhuštěný v konfliktu izraelsko-palestinském je střetem emocí strachu a ponížení. Islám, jehož rozmach Evropa zastavila v 17. století, viní Západ – „sionisty a křižáky“ – ze všech svých nesnází. Reaguje na to tím, že si od něj vynucuje satisfakci.
Rizika spojená s takto nepříznivým vývojem navíc znásobuje početná menšina muslimských imigrantů a jejich potomků, z velké části pohlížející na hostitelskou zemi s určitou mírou averze. Tato menšina ovšem disponuje něčím, co se z německé společnosti vytrácí – vizí, vírou a odhodláním. Hahne v tomto bodě bije na poplach a vyzývá k neústupnosti vůči snahám islamizovat veřejný život v Německu.
Provokatívny a znepokojujúci anglický komediant s diplomom z Camdridžskej univerzity sa opäť dostal do centra svetovej pozornosti po ohromujúcom filme Borat, kde si zahral úlohu idiotského novinára z Kazachstanu, ktorý extrémne porovnáva východnú a západnú civilizáciu na pozadí skutočných udalostí. Už len samotný fakt, že nejaký dnešný herec si inteligentne berie na mušku „bordel“ vo svete, stačí na to, aby sme sa išli na jeho filmy pozrieť.
Afganský vidiek, šesťdesiate roky minulého storočia. Na tomto mieste sa ocitne čitateľ, keď sa zahĺbi do nového románu Khaleda Hosseiniho, v českom preklade s názvom Tisíce planoucích sluncí. Marjam, nemanželská dcéra bohatého a vplyvného obchodníka, vyrastá so svojou matkou v malej dedinke, dostatočne ďaleko od mesta Herát a jeho obyvateľov, aby nemohla pošpiniť meno svojho otca.
Kniha kanadského novinára Marka Steyna America Alone. The End of the World as We Know It (Regnery Publishing, Washington, 2006) je jednou z najviac recenzovaných na svete. Autor používa briskný jazyk na to, aby popísal, čo ho najviac znepokojuje: prenikanie islamského fundamentalizmu a terorizmu na Západ a neuspokojivá odozva západných vlád.
Sírat rasúl Alláh (doslova Život Alláhova posla) od Ibn Isháka je nejstarším zaznamenaným životopisem proroka islámu Muhammada. Napsán byl asi sto let po jeho smrti a všechna další životopisná díla z něho vycházejí. Kromě koránu je to prakticky jediný dobový dokument, jenž vypovídá o M uhammadovi jako historické postavě a líčí události jeho života. Tento Muhammadův životopis je pevně vklíněn do vědomí
věřících muslimů.
Práce Jana Horníka vysvětlující příčiny holocaustu je o to hodnotnější, že mnohé intelektuální předpoklady, které Hitler zastával, jsou v dnešní době stále všeobecně zastávány a dosud nejsou intelektuálně zdiskreditovány. Opakování zločinů Hitlera – samozřejmě v nové podobě, s novými oběťmi a pod nátěrem nové ideologie – tedy opět hrozí.
„Zde básnila celá historie a celá příroda, zde jako by celý vesmír a všechny zvuky i barvy, všechny formy i myšlenky jeho byly se sloučily v báseň“. Tato nadšená slova napsal roku 1870 Jan Neruda při své návštěvě Istanbulu. Škoda, že jeho reportáž nebyla přeložena do nějakého světového jazyka. Jinak by se asi i on ocitl v knize Istanbul očima západních cestovatelů od tureckého novináře a spisovatele Sefy Kaplana, kterou v tomto roce vydal magistrát Istanbulu.
K nám se Saidova kniha dostává až s velkým zpožděním, a zvídaví čeští čtenáři se tak o ní mohli mnohé dozvědět už před jejím českým publikováním z textů I. Budila, P. Baršy, Martina Hály nebo Lucie Storchové. Ani čeští interpreti samozřejmě nejsou v přístupu k Saidovi jednotní.
Už samotný název díla v sobě zahrnuje určitou dvousměrnost: výrazem „nevěřící“ označovali křesťané muslimy, stejně jako muslimové křesťany; byli to prostě ti, kdo nepoznali světlo pravé víry: islámské na straně jedné a křesťanské na straně druhé.
Pamuk, který pochází z bohaté, plně europeizované rodiny, absolvoval západní školy a sám pracuje jako profesor komparatistiky na Columbia University, věnuje ve své knize velkou pozornost zvláště tomu, jaký je Istanbul „viděný očima Západu“, a dokonce se vyznává z toho, že pokud potřebuje vědět, co se dělo na ulicích, na nichž prožil skoro celý svůj život, několik set let před jeho narozením, tak jediným zdrojem informací jsou záznamy západních autorů.
Povinné poskytování almužny je jedním z pěti pilířů islámu, který muslimům přikazuje, aby odevzdávali část svého zisku ve prospěch potřebných. Islámské charitativní organizace tímto způsobem ročně získávají nemalé prostředky, které jsou věnovány na užitečné humanitární, sociální, vzdělávací, zdravotnické a kulturní projekty.
Pod tímto názvem vyšla autobiografie Ayaan Hirsí Alí. Ženy, která se nebála vzepřít předpotopním konvencím a zvykům své země i náboženství a rozhodla se nejen změnit svůj život k lepšímu, ale bojovat i za mnoho ostatních žen, které jsou dodnes terorizovány a utlačovány ve jménu islámských zákonů. Že je to čtení nejen poutavé ale i inspirativní myslím nemusím dvakrát zdůrazňovat.
Ali Sina přistoupil k tématu z jiného a doposud neprozkoumaného úhlu pohledu. Po shrnutí Mohamedova života psaného kritickým perem bývalého muslima přistupuje ke zkoumání Mohameda z pohledu moderní psychologie, psychiatrie a především psychopatologie. Zjišťuje, že Mohamed byl obyčejným narcistický vůdce kultu, který trpěl schizofrenií - člověk stejného druhu jako Adolf Hitler, Josef Stalin nebo reverend Jones.
Počátkem letošního roku vydalo nakladatelství Ikar knížku „Rebelka“. Jde o autobiografii Somálky Ayaan Hirsí Alí – oné ženy, jež sepsala scénář ke krátkému filmu o muslimských ženách, kvůli němuž byl zabit nizozemský režisér Theo van Gogh. Anglický originál této knížky zní „Infidel“, tedy „Nevěřící“. Podtitul zní „Odvrácená strana islámu“.
V množství titulů, které u nás poslední dobou vyšly o islámu, jsou naštěstí i některé vysloveně politicky nekorektní. Kromě publikace Islám bez závoje je většina z nich psána odpadlíky od islámu. Po knize Skutečný nepřítel: Proč jsem se nestal teroristou, jejíž autor od islámu konvertoval k poměrně fundamentalistické formě křesťanství, a knize Proč nejsem muslim od Ibn Warraqa tak nyní vyšel vlastní životopis Ayaan Hirsí Alí.
78 článků (4 stránky, 20 článků na stránku)