Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 1.9.2010
Autor: David Vorovka | Publikováno: 30.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 30.8.2010
Autor: David Vorovka | Publikováno: 16.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 14.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 23.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 23.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 30.8.2010
Autor: Petr Gabriel | Publikováno: 14.8.2010
Francouzská vláda se po ročních diskusích o náboženské svobodě a „laickém státu“ rozhodla zakázat muslimkám na veřejnosti nosit burku. Francii předběhly letos už dvě frankofonní země, Belgie a kanadská provincie Quebec, kde už byl takový zákon schválen.
Slavná televizní show BBC Question Time, ve které starý harcovník David Dimbleby už čtvrté desetiletí klade provokativní (ovšem férové a uctivé) otázky politikům, tentokrát způsobila celonárodní poprask. Už samo pozvání Nicka Griffina, vůdce Britské národní strany (BNP), která v nedávných evropských volbách získala šest procent hlasů a dvě křesla, bylo kontroverzní.
Už od šestidenní války před čtyřiceti lety, kdy bylo naposled světové tedy západní veřejné mínění na jeho straně, musí Izrael při každém vojenském střetu kalkulovat s vlnou mezinárodní (spíše levicové) nevole. Značně omezeny jsou tak jeho strategické možnosti obrany.
Každý prostý, slušný člověk chápe, že tváří tvář latentnímu antisemitismu naší civilizace, je každá úvaha o neexistenci reálně existujícího národa či dokonce démonizace sionismu nic než výzvou temným silám a skrytou předzvěstí příští genocidy. Každý zločin začíná nejprve slovy. Antisionismus je jen novou formou prastarého antisemitismu.
Představa, že rostoucí geopolitický význam Turecka by Unii prospěl, je neméně naivní, vždyť Unie není schopna vyřešit ani problém Kypru, a zatímco je Turecko dnes pro Evropu nárazníkovým státem, s Tureckem by byla zatažena do neřešitelných problémů v Iráku i na Kavkaze, kde má Turecko zcela jiné zájmy než Evropa. Dalo by se říct s nemenší váhou, že by se Unie stala nárazníkovým státem.
Věcná a racionální kritika islámu je tedy především diskusí o etických, společenských a politických hodnotách a je tedy i sebereflexí naší vlastní kultury. Pohledem muslimské zbožnosti a morálního řádu, který vytvořil, můžeme spatřit sami sebe jako sice svobodnou, ale bezuzdnou, poživačnou, anarchickou a bezdětnou společnost v rozkladu. Proti sobě dnes stojí západní svoboda a islámský řád. Možná jde o neřádnou svobodu a nesvobodný řád.
Odpověď Alexandra Tomského na dopis Petry Procházkové
Kdybychom se vzdali reflexe, vzdali bychom se vlastní identity. Proto se nemůžeme smířit s krvežíznivou teokracií v Iránu, se záměrným zabíjením nevinných, padni komu padni, ani sebevražednými útoky nebo vraždami žen z uražené cti apod. Alexandr Tomský odpovídá na dopis Petry Procházkové.
Potíže s určením a hierarchizací evropských civilizačních hodnot jsou značné. Především proto, že Evropy jsou hned dvě, Západ a Východ, Okcident a Orient, rozdělené dodnes schizmatickou hranicí z roku 1054 a celým miléniem odlišného politického a kulturního vývoje, přestože jsou obě dědictvím téže řeckořímské antiky a židovsko-křesťanského náboženství. Podobně nemůžeme považovat ani ibersko-americkou civilizaci zcela za evropskou, zatímco anglosaskou Ameriku stále ještě ano. Držme se tedy pro jednoduchost Západu.
Protože v hororovém panoptiku české politiky patří Zaorálkova milá a inteligentní tvář k oněm světlým výjimkám, mám pocit, že to myslí dobře, že je možná zaslepen ctností, a to původně ryze individuální, křesťanskou ctností lásky, a proto zlo nechápe. První křesťané ručili pouze za sebe, kdežto i ty nejlepší vlády ručí za jiné, a proto, bohužel, musí proti zločincům uvnitř a iracionální moci vně někdy použít násilí. Chiméra světové rovnováhy je jako pacifismus, prostě chiméra. A její protagonista by měl být jako jediný křesťan předhozen lvům.
Ani masová revolta převážně arabské, muslimské mládeže v chudinských čtvrtích francouzských měst nepřivedla většinu komentátorů k rozumu. Za vším je třeba vidět jen sociální nerovnost a deprivaci, a pochopitelně nedostatečnou pomoc státu. Marxistického klišé třídní nenávisti se asi nikdy nezbavíme. Europolitická „korektnost“ ve svém boji proti národním státům zase hlásá multikulturalismus. Tedy Evropu regionů a etnických menšin jako princip evropské „národní“ identity a zároveň implikuje představu, že je tradiční evropská kultura špatná. Problém je však jinde. Muslimové neuznávají legitimitu světské vlády, a to nejen té naši, jakékoli vlády.
Vědět něco o konfuciánské či buddhistické civilizaci je jistě na místě. Americké africké, karibské a jihoamerické menšiny však svého Aristotela, Shakespeara ani J.S.Milla neměly, o římském právu ani nemluvě. Feministky zase prosadily studijní obor (gender studies), který hlásá, že mezi muži a ženami také vládne nelítostný, chtělo by se říct, pohlavní boj. Útok na kulturu začíná útokem na vzdělání. Za pět, deset let bude mít Čína a Indie třikrát tolik vzdělanců než naše euroatlantická civilizace a jejich vzdělanost bude zcela jistě normativní.
Nejlépe to snad vyjádřili tvůrci americké ústavy: „strach plodí represi, represe plodí nenávist, nenávist ohrožuje vládu“ a tak dokola v bludném kruhu. Přesně v to doufají islamisté, fanatičtí sektáři politického Islámu.
Dva týdny po madridském teroristickém masakru se na schůzce Rady Evropy všichni ministři shodli, vzpomíná José María Aznar, bývalý premiér Španělska, že příčinou sebevražedných útoků je chudoba a nespravedlnost. Marx by se radoval. A nic nepomůžou poukazy na to, že většina zločinců pochází ze střední vrstvy a stojí za nimi většinou velké peníze jejich mentorů a organizátorů.
13 článků (1 stránka, 20 článků na stránku)