Nic našeho jim není svaté. A to, co pro ně svaté je, by mělo být důvodem k jejich hromadné eliminaci od vlastních „mírumilovných“. Chcete nás přesvědčit, že „všichni takoví nejsou“? Tak do toho. Máte prostředky i sílu.

Každou chvíli se nás snaží na starém kontinentu politici přesvědčit, že islám je mírumilovný, a že podle excesů nelze hodnotit celek. Se stejným cílem zde pracují různé proislámské aktivity. Za normálních okolností bych i souhlasil. Ano, odsoudit všechny kvůli několika excesům jistě není dobrou cestou. Jenže to by těch excesů nesmělo být přes 15 tisíc jen od 11. září 2001 (více zde).

Prozatím poslední kapkou je bombový útok v Ugandě, kde zemřelo, čtyři minuty před koncem finálového utkání MS ve fotbale, minimálně čtyřiašedesát lidí a dalších nejméně jedenasedmdesát lidí bylo zraněno - a hlavně následné prohlášení velitele skupiny islámské milice Šabáb v somálském hlavní městě Mogadišu, šajcha Yusufa Isse, který nad tím jásal slovy: „Je to nejlepší zpráva, jakou jsme kdy slyšeli. Cokoli, co je přivede k pláči, nás rozveselí. Může za tím být zloba Alláha na ty, kdo jsou proti nám. Uganda je hlavní země bezvěrců podporující takzvanou somálskou vládu. Víme, že Uganda je proti islámu.“

Zastánci teorie (ano, já to vnímám doposud, na základě faktů, jen jako teorii) mírumilovnosti islámu se nám snaží systematicky vnucovat přesvědčení, že Korán a víra muslimů nejsou základem pro terorismus a pro smrt jinak věřících či nevěřících lidí. A že podle skupin islámských extrémistických radikálů po celém světě přece nemůžeme soudit celý islám. Já však začínám mít po výše uvedeném prohlášení Yusufa Isse spíše pocit, že za extrémní jsou u nich považováni právě ti „mírumilovní“ (jsou-li), a to paradoxně zejména pro ty islámské soukmenovce, kteří s Koránem v ruce vraždí „bezvěrce“.

A tak mám radu pro ty, kteří se snaží islám a muslimskou víru nám ostatním ukazovat v tom nejlepším, nenásilném světle: Eliminujte si své ozbrojené radikální islámské extrémisty sami. Je vás na světě dost a vládnete vlastními tajnými službami a sílou armád, abyste si se svým problémem poradili. Proč mají umírat jiní? Začínám vás totiž podezírat z toho, že absencí svého vlastního boje proti vlastním radikálům tak nějak podporujete jejich činnost. A v boji, jak jsme se mohli tisícekrát přesvědčit v historii, zůstávají slova jen pouhými slovy.

Do té doby se nám, „bezvěrcům“, nedivte a neberte si nás do úst v kontextu s nějakou nesnášenlivostí či xenofobií. Až přestanou umírat ve světě lidé díky těm, kdo drží při útoku v rukou Korán, pak přijďte a opatrně, s pokorou a úctou, zaklepejte na dveře „bezvěrců“. Do té doby ale miliony vašich slov vždy pohřbí každý jeden další mrtvý...

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

http://www.frantisekmatejka.cz/