Předseda rakouského Ústavního soudního dvora Holzinger bije na poplach: vrší se u nás tisíce neřešených azylových případů. Apeloval na politiky, aby část případů bylo předelegováno rovněž na Nejvyšší správní soud, neboť stávající situace není nadále udržitelná.

Podobně jako minulý týden v britských médiích se ve víkendových vydáních rakouských deníků objevila informace o zaplavení soudů azylovými případy. Azylové právo, které zákonodárci v minulosti nadimenzovali na nepočetný stav žadatelů o azyl, by potřebovalo totéž co zákon o státním rozpočtu: škrty. To je dnes sice každému jasné, ale právně ošemetnější než v případě pragmatické logiky u státního rozpočtu. Azylové právo bylo přijato na mezinárodní platformě a vytrubováno do celého světa jako základní, nezadatelné apod. Dnes, když se daly do pohybu směrem na Evropu statisícové imigranstké masy ročně, se začíná azylové právo jevit jako velkohubé a negarantovatelné.

Jak píše jeden rozhořčený čtenář Kronen Zeitung, přivandrovalému ilegálovi stačí dnes znát jediné slovo: „azyl“, a už se otvírá státní pokladna v podobě stravy, přístřeší, zdravotní péče, bezplatného advokáta atd. Člověk by to snad nějakému chudákovi ani nezáviděl, ale dnes, kdy si na tom udělaly živnost miliony lidí ze třetího světa a jejich převaděči, dosáhla situace svých nejen technických, ale i ekonomických mezí. Nehledě na to, pokračuje dále čtenář, přimhuřuje se oko nad kriminalitou, kterou přistěhovalci páchají, což vede jen k tomu, že naše ulice se stávají eldorádem pro kriminální živly z celého světa.

Kronen Zeitung, 28.2.2010, str.3