"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Kahlenberg. Tichý svědek tureckého obléhání Vídně

Autor: Vít Vlnas | Publikováno: 3.7.2006 | Rubrika: Historie
Ilustrace

Dnes je to z Vídně, co by kamenem dohodil. Po bytelné silnici plné serpentin nás auto nebo autobus dopraví až na temeno vrchu za slabou půlhodinku. Málokdo si už dnes vzpomene, že tato Kahlenbergstraße byla v roce 1933 postavena na politickou objednávku stavovského katolického režimu u příležitosti 250. jubilea slavné bitvy. " Bylo to zde, ve Vídni, kde se rozhodl osud křesťanského Západu," hřímal tehdy ve slavnostním projevu kancléř Dollfuß. Deset měsíců poté se stal obětí nacistických pučistů. Osud Západu se tou dobou už rozhodoval jinde než ve Vídni.


 

Oltářní obraz v kostele na Kahlenbergu zachycuje papeže Inocence XI. jemuž se podle tradice zjevilo v předvečer bitvy zázračné znamení nadcházejícího triumfu křesťanů nad nevěřícími

Oltářní obraz v kostele na Kahlenbergu zachycuje papeže Inocence XI. jemuž se podle tradice zjevilo v předvečer bitvy zázračné znamení nadcházejícího triumfu křesťanů nad nevěřícími


 

Rozhovory kopců

Barokní kaplička na vrcholu Kahlenbergu je dnes polským poutním místem a ikony Matky boží Čenstochovské se na jejích zdech v malebné sestavě prolínají s portréty papeže Jana Pavla II., který poctil svatyni svou návštěvou. Sousední vyhlídková restaurace pochází ze stejného roku jako silnice. Otevírá se odtud nezapomenutelný pohled do širokého dunajského údolí, dnes už takřka po obzor vyplněného velkoměstem. Ze tří stran obklopuje rakouskou metropoli pásmo Vídeňského lesa. Jen na východ, k maďarské hranici, se za Dunajem táhne široká rovina. Vévodí jí majestátní vrch Bisamberg, opředený legendami a pověstmi. Odpradávna Vídeňané věří, že Kahlenberg a Bisamberg, tito obří strážci jejich města, spolu za nocí rozmlouvají přes ztichlou hladinu řeky.V roce 1917 o tom napsal sarkastickou báseň vídeňský Čech Josef Svatopluk Machar. Vlastenecký Kahlenberg tu vzpomíná, kterak z jeho úbočí kdysi

křesťanských vojsk duněl příval na turecké ležení,

jak zbitý pohan chvatem do svých dálných Turek táh´,

v paměti to psáno zlatem,

v dějinách i v čítankách.


Avšak politicky lépe informovaný Bisamberg rychle zchladí horování svého druha:

Starý, ani slova více,

dost těch řečí rouhavých!

Dneska stojí půlměsíce

vedle orlů dvouhlavých.


 

Zraněný hrabě Starhemberg osobně velí obraně Vídně proti Turkům. Detail z nástěnné malby Carla von Blaase ve vídeňském Arzenálu

Zraněný hrabě Starhemberg osobně velí obraně Vídně proti Turkům. Detail z nástěnné malby Carla von Blaase ve vídeňském Arzenálu


 

C. k. cenzor poslední verše samozřejmě škrtl, čímž jen doložil, že to vidí stejně jako básník. Habsburská říše kdysi čerpala svou historickou legitimitu, ba přímo etické oprávnění vlastní existence z naléhavé nutnosti zlomit hrot muslimské expanze a zatlačit výbojné osmanské impérium za evropský obzor. Jestliže se rakouský císař stal ve fatálním zápase spojencem tureckého sultána, byly obě mocnosti odsouzeny k zániku.

Poslední křížová výprava

Dnes si na terase výletní restaurace nad šálkem znamenité kávy (rovněž turecké dědictví) jen stěží vybavíme pohled, jaký se z tohoto místa naskytl vojákům spojené křesťanské armády na úsvitě onoho osudového dne 12. září 1683. Grinzing, Sievring, Ottakring, Nußdorf, to vše byly jen shluky dávno spálených a vydrancovaných chalup. Jejich obyvatelé se v lepším případě spasili útěkem, v horším padli do rukou tatarských nájezdníků a nyní s pouty na nohou pomáhali kopat polní opevnění. Jenom svatoštěpánská věž se hrdě tyčila k nebi a na jejím vrcholu stále zářil kříž namísto půlměsíce, který tam přísahal umístit velký vezír Kara Mustafa.

Krvácející město, sevřené věncem nepokořených bastionů, nebylo takřka vidět za clonou dýmu. V místech, kterými dnes prochází nejvýstavnější úsek Okružní třídy, se otevíral bizarní labyrint spojovacích zákopů a kráterů po explozích podzemních min. Kam oko dohlédlo, stály pestré stany dobyvatelů. Nad nimi se třepetaly koňské ocasy a barevné praporky: aby opticky znásobili svou sílu, označili Osmané vojenskými standartami kdejakou dělostřeleckou baterii a málem i každou dobytčí ohradu. Na zpustošených vinicích nikdo nesklízel dozrálé hrozny a jenom sílící dunění děl tvořilo zvukový doprovod polní mše, kterou tu sloužil legendární kapucín Padre Marco d´Aviano. Vojáci milovali tohoto vousatého mnicha, císařova přítele a mocného muže, který s nimi pokorně snášel útrapy pochodů. Řeholník k nim promlouval jadrnou italštinou, promísenou řadou německých výrazů, mnohdy velice neortodoxních. Dragouni i pěšáci si před bitvou dokonce stříhali hadříky z páterova hábitu a věřili, že je ochrání před tureckými střelami.


 

Polský král Jan III. Sobieski, vrchí velitel spojených křesťanských armád před Vídní

Polský král Jan III. Sobieski, vrchí velitel spojených křesťanských armád před Vídní


 

Mnoho předcházelo tomuto okamžiku. Turci oblehli město již v polovině července. Stovky sedmihradských horníků okamžitě začaly dnem i nocí hloubit důmyslné podkopy, do nichž potom kladly nálože. Obránci na oplátku zmobilizovali zkušené tyrolské havíře a ti se nyní pokoušeli protisměrnými chodbami narušit turecké štoly. Osmané od počátku soustředili svůj útok na dvě bašty, Hradní a Löblovu, a na ravelin, předsunutý prvek opevnění v úseku mezi těmito bastiony. Boje byly nesmírně vyčerpávající a krvavé. Velitel civilní správy města hrabě Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic psal 27. srpna císařskému vojevůdci Karlu Lotrinskému, že u některých pluků zůstali jen dva setníci a kaprálové museli nastoupit na místa poručíků. Pisatel odhadoval, že město vydrží sotva dva dny. Těžce zraněná Vídeň se však dokázala z posledních sil bránit ještě déle než dva týdny. Na přelomu srpna a září došlo na lámání chleba. Osmané se zmocnili ravelinu, který předtím málem srovnali se zemí. Podařilo se jim také vyhodit do povětří část Löblovy bašty a usadit se na sousední Hradní baště, takže se užuž zdálo, že průlomem v opevnění vniknou do města. Doslova v hodině dvanácté vytlačili obránci Turky zpět a průlom zatarasili. Z dvanácti tisíc mužů, kteří hájili město na počátku obležení, zůstala vojenskému veliteli města hraběti Rüdigerovi ze Starhembergu sotva třetina. Osmnáct velkých útoků zažilo město během dvou měsíců boje. Devatenáctý mohl být smrtelný.

Vleklý zápas však vyčerpával také Osmany. Do začátku září ztratili útočníci dobrých třicet tisíc mužů. Tatarské hordy sežehly a vylidnily kraj široko daleko, takže zásobování bylo pro obléhatele stále složitější. Proto vypuklo v celém táboře obrovské nadšení, když Kara Mustafa na základě zadržené šifrované zprávy oznámil, že nevěřící budou již brzy nuceni kapitulovat. Mnozí muslimové zapomněli na příkazy Prorokovy a ze samé radosti se opíjeli ukořistěným rakouským vínem. Vídeň mezitím volala spojenou křesťanskou armádu, o níž věděla, že se blíží. Osmého září po setmění se konečně světlicím vypalovaným v celých trsech z ochozu svatoštěpánské věže dostalo odpovědi. Na kopcích nad Klosterneuburgem vzplanuly toho večera ohně. Předvoj aliančního vojska dorazil.


 

Velký vezír Kara Mustafa za svůj nezdar při obléhání Vídně zaplatil životem. Čtvrt roku po katastrofální porážce byl na sultánův rozkaz uškrcen

Velký vezír Kara Mustafa za svůj nezdar při obléhání Vídně zaplatil životem. Čtvrt roku po katastrofální porážce byl na sultánův rozkaz uškrcen


 

Bitva

Obránci Vídně nezůstali sami. Na počátku roku 1683 vstoupila v život rozsáhlá protiturecká koalice, jejíž duší byl papež Inocenc XI. K císaři Leopoldu I. se připojil rovněž polský král Jan III. Sobieski, Benátská republika a řada říšských knížat, na prvním místě kurfiřti bavorský a saský. Drobnější německé a italské státy přispěly finanční podporou. Císař organizoval pomoc obležené Vídni nejprve z Pasova a později z Tullnu. Jeho vlastní armáda, vedená zkušeným vévodou Karlem V. Lotrinským, nebyla natolik silná, aby se mohla postavit Osmanům v otevřené bitvě.

Císařští vojáci alespoň znepokojovali turecký týl a připravovali půdu pro příchod spojenců. Koncem srpna se v táboře u Tullnu opravdu začaly scházet ozbrojené síly aliance. Jako poslední dorazili Poláci, jejichž král Jan byl z politických důvodů jmenován vrchním velitelem celého tažení. Rozbahněnými cestami Vídeňského lesa pochodovala křesťanská armáda tři dny od severu k Vídni. "Překročili jsme takové hory," psal polský král manželce, " že jsme nejen nestoupali ani nešplhali, ale drápali se vzhůru." Poté sugestivně popisuje vichřici, která prý málem srážela jezdce z koní, a pokračuje vyprávěním o výstupu na Kahlenberg, na tuto "hanebnou horu, porostlou hustým a vysokým lesem, sráznou a neschůdnou".

Sobieski očividně přehání, neboť Vídeňský les v jeho popisu nabývá takřka alpské tvářnosti. Ve skutečnosti není k jeho překonání zapotřebí více námahy než k přechodu Brd. Širokým pásem obsadili spojenečtí vojáci věnec kopců nad severním okrajem Vídně. Na Kahlenbergu a sousedním Leopoldsbergu stáli muži Karla Lotrinského spolu s husary hetmana Lubomirského. Jim připadne čest prvního úderu, to oni mají za úkol upoutat na sebe hlavní síly Osmanů.

Sobieského Poláci tvořili pravé křídlo sestavy, rozmístěné od Dreimarksteinu po Rosskopf. Střed sestavy vyplňovaly říšské pluky na temeni Vogelsangbergu a Hermannskogelu. Jejich rozkaz zněl jasně: za žádnou cenu nedovolit roztržení útočící bitevní linie. Síla celé alianční armády před odchodem od Tullnu činila podle posledních výpočtů rakouských i polských historiků asi 36 800 pěšáků, 30 950 mužů jízdních oddílů a 152 polní děla. Zhruba dva a půl tisíce vojáků z tohoto počtu zůstalo na stráži u výchozího tábora. Kolem osmé hodiny ranní sestoupily první řady císařských na rovinu mezi Nußdorfem a Grinzingem. Po úporném boji se jim podařilo na několika místech prolomit nepřátelskou linii. Vojáci Karla Lotrinského se však v zápalu boje dostali příliš dopředu a málem sami ztratili kontakt se saskými sousedy na pravici. Doslova v poslední chvíli vyplnili frančtí dragouni ze třetího sledu mezeru, do níž se užuž chystal vniknout nepřátelský klín. Martalovci, bojovníci z Albánie, Bosny a Hercegoviny, prý bojovali jako ďábli. V deset hodin ráno však už stáli císařští dělostřelci na temeni Nußbergu a zaměřovali své kusy na osmanský tábor. Západně odtud sváděli Sasové vítězný boj o vypálené domy Heiligenstadtu, zatímco další říšské pluky, posílené císařskou kavalerií, se bily v okolí Grinzingu a Sieveringu. Kolem druhé hodiny se na stráních nad Ottakringem objevili Poláci. Husaři hetmana Jablonowského hravě odrazili chaotický útok Tatarů, jinak však postupovaly Sobieského oddíly jen pomalu. Dvě hodiny trvalo, než se křesťané dopracovali na rovinu severně od řeky Vídeňky.Vezír Kara Mustafa tu sešikoval proti Polákům dobré dvě třetiny své armády, dosud jen málo dotčené ztrátami na pravém křídle. Dvakrát zaútočili jezdci paši Huseina na křesťanskou kavalerii a dvakrát ji vrhli zpět k severu. Karel Lotrinský Polákům okamžitě poslal na pomoc vlastní a bavorské kyrysníky, kteří se neohroženě rozjeli proti jícnům tureckých děl. Nebezpečí bylo pro tuto chvíli zažehnáno, postup císařských a Sasů se však zastavil na polním opevnění u Weinhausu, statečně hájeném janičáry budínského paši Ibrahima. Jenom jméno vídeňského městského parku v těchto místech dnes připomíná onen slavný a krvavý den: Türkenschanze, Turecká hradba.


 

Konečná fáze bitvy o Vídeň na soudobém obraze. Jan III. Sobieski a jeho syn Jakub dobývají turecké ležení. Vrch Kahlenberg je zachycen zcela vlevo

Konečná fáze bitvy o Vídeň na soudobém obraze. Jan III. Sobieski a jeho syn Jakub dobývají turecké ležení. Vrch Kahlenberg je zachycen zcela vlevo


 

Průlom a útok

Vévoda Karel nechtěl v pokročilém odpoledni ztrácet čas pozičními boji. Rozhodl se proto netříštit síly a raději posílil říšské oddíly, které se bily ve střední části nyní zhruba šest kilometrů široké fronty. Právě průlom provedený německými pěšími pluky za podpory dělostřelectva rozhodl bitvu o Vídeň ve prospěch křesťanů.

Do historické tradice však vstoupil jako klíčový moment efektní jezdecký útok na turecké ležení vedený Janem III. Sobieským. Dvacet tisíc polských, císařských a bavorských jezdců, z nichž většina dosud čekala v záloze, se na králův rozkaz vrhla z úpatí Schafbergu tryskem proti osmanským liniím. "Bylo to, jako by se z kopců valila vlna černé smoly, která rozdrtí a sežehne vše, co se jí postaví do cesty," napsal později jeden z tureckých svědků. V několika minutách se jezdci vřítili kdesi na dnešní Mariahilferstraße mezi první stany Osmanů a jejich palaše se zbarvily čerstvou krví.

Kolem šesté večer dosáhl Sobieski stanu velkého vezíra, jehož dosavadní pán stačil uprchnout doslova v poslední chvíli. Tou dobou se první císařští dragouni a kyrysníci vítali u Skotské brány s obránci Vídně. Opuštění Turci v příkopech a podzemních štolách většinou ani neměli čas na zjištění, že obléhání skončilo a zbytky jejich armády uprchly.To, co se dělo u vídeňských hradeb do pozdního večera, už nebyl boj, nýbrž masakr. Budoucnost ukázala, že útok na Vídeň v roce 1683 byl nejen největším, ale též posledním velkým výbojem osmanských Turků ve střední Evropě. Pod Kahlenbergem se začala odvíjet cesta, která měla po staletích dovést muslimské impérium až do postavení "nemocného muže na Bosporu".

Reprodukce jsou převzaty z knihy Huberta Gundolfa Um Österreich

Doc. Vít Vlnas (44 let) je český historik specializující se na kulturu a umění baroka. Je vedoucí Archivu Národní galerie a přednáší dějiny 16. a 18. století na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Podílel se na přípravě a organizaci několika výstav Národní galerie a je autorem řady odborných i populárně naučných knih a článků.

Text vyšel v časopise Reflex 05/2003 pod názvem „Kahlenberg“

http://www.reflex.cz/Clanek11672.html

Publikováno s laskavým svolením autora

Titulek redakčně pozměněn



Další fotografie z vrchu Kahlenbergu, které pořídila naše redakce při návštěvě Vídně a památného místa v květnu 2006
pamětní deska u příležitosti návštěvy papeže Jana Pavla II., foto Eurabia.cz, 2006

pamětní desky na průčelí kostelíka, foto Eurabia.cz, 2006

pamětní desky na průčelí kostelíka, foto Eurabia.cz, 2006

kostelík na vrchu Kahlenbergu, foto Eurabia.cz, 2006

kostelík na vrchu Kahlenbergu, foto Eurabia.cz, 2006

kostelík na vrchu Kahlenbergu, foto Eurabia.cz, 2006

pohled na Vídeň z vrchu Kahlebergu, foto Eurabia.cz, 2006

ve Vídni žije početná muslimská komunita, foto Eurabia.cz, 2006

pamětní desky na průčelí kostelíka, foto Eurabia.cz, 2006

 

18376 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Dav afrických uprchlíku napadl italské policisty a byl to masakr ...Vzkaz vedení EU: Migranty prostě přijmete, podepíšeme to za vás ...Něco pro opičáky? Francie zvažuje sex od 13 letAnketa Le Figaro: Chcete, aby Merkelová zůstala? 45% proti!Beseda s bývalým muslimem Lukášem Lhoťanem v Bojkovicích již toto úterý

ePortal.cz

Euroskeptici vrací úder! Z tohoto počinu nejspíš dostanou Juncker i Merkelová psotníkLetošní 17. listopad má hodně ostrou dohru. Především vystoupení této známé osobnosti z akademických kruhů

euPortal.cz

Pohrdavý, elitářský a arogantní projev rektora brněnské univerzity ze 17. listopadu vůči obyčejným lidem... Občané, volíte špatně a vaše hlasování je diktatura. Svoboda zvítězí, až zemřou nynější důchodciOtec vedl dceru k tomu, že migranti jsou něžní citliví hoši a potřebují hlavně pochopení. Takže ji jeden z těch traumatizovaných chudáků surově zmlátil, znásilnil a nakonec utopil...

FreeGlobe.cz

Tři města v Germanistánu odmítají přijímat imigranty. Už nemohou…Policie nainstaluje mikrofony, které mají monitorovat trestnou činnost

Nezdravi.cz

Vědci našli způsob, jak regulovat délku životaStojí za to nahradit bílou rýži tzv. hnědou rýží?

euServer.cz

44,6 % manželství nepraktikuje sex. 45 % dívek ve věku 16 až 24 let nemají zájem o sex nebo dokonce mají k němu odpor. 41,6 % mladých nebylo nikdy na rande...E-maily od Hillary Clintonové potvrzují, že USA a NATO Libyi zničily kvůli zlatem podložené měně

ParlamentniListy.cz

Asad je demokraticky zvolený prezident, řekl prezident Zeman v Rusku. Reakce Schwarzenberga, Gazdíka nebo Koláře vážně stojí za toGiuseppe Maiello od Pirátů: Patříme na Západ, ale přestaňte démonizovat kritiky Bruselu. Nebo lidé začnou nenávidět celou EU. Evropan má myslet kriticky
Články autora
Průzkum
Integrace muslimů? Studie a především všední realita dokazují, že začleňování muslimů, tzv. "integrace", do západní společnosti selhává. Co soudíte o integrační politice Vy?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď